2 C 207/2023-45 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 37 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce se žalovanou uzavřel dne 19. 5. 2022 Dohodu o podílení se na nákladech bydlení a živobytí, v níž se žalovaná zavázala přispívat na náklady na bydlení částku 5 500 Kč měsíčně, neboť bydlela společně s žalobcem v jemu přiděleném bytě na adrese [adresa žalobce a žalované]. Tato částka byla na žádost žalované rozložena do dvou splátek v měsíci. Žalovaná však řádně dohodnutou částku nehradila, pročež byla dne 4. 1. 2023 sepsána Dohoda o uznání dluhu a splátkách, v níž žalovaná uznala svůj dluh co do výše 22 000 Kč vzniklý za období od června do prosince 2022 a zavázala se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč. V lednu 2023 tedy měla uhradit částku ve výši 7 500 Kč obsahující vedle příspěvku na úhradu nákladů bydlení také splátku dluhu. Žalovaná však uhradila pouze dne 19. 1. 2023 částku 4 000 Kč a sne 7. 2. 2023 částku 8 000 Kč. Žádnou další úhradu již v roce 2023 neprovedla, pročež dluží žalovanému celkem částku 37 500 Kč představující neuhrazené částky na náklady bydlení za období od 1. 6. 2022 do 31. 5. 2023. 2. Ve vyjádření k žalobě doručeném zdejšímu soudu dne 14. 8. 2023 žalovaná výslovně celý dluh uznala, se žalovaným nárokem souhlasila a uvedla, že dluh chce zaplatit. 3. Podle § 153a odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 4. Jelikož žalovaná s uplatněným nárokem v celém rozsahu souhlasila a vyjádřila vůli dlužnou částku zaplatit, dospěl soud k závěru, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 1 o. s. ř., a proto rozhodl rozsudkem pro uznání, aniž nařizoval ve věci jednání. S ohledem na uznání žalovaného nároku soud neprováděl žádné dokazování a vycházel ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, z nichž vyplynulo, že žalovaná byla dle Dohody o podílení se na nákladech bydlení a živobytí uzavřené dne 19. 5. 2022 se žalobcem povinna přispívat na náklady na bydlení a živobytí s žalobcem částkou 5 500 Kč měsíčně. Jelikož žalovaná svou povinnost nesplnila a řádně dohodnutou částku v období od 1. 6. 2022 do 31. 5. 2023 nehradila, dluží žalovanému celkem částku 37 500 Kč. Jelikož však žalovaná žalobci přes výzvu ze dne 23. 5. 2023 dlužnou částku dosud neuhradila, shledal soud žalobu důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 37 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 075 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 875 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.