25 C 139/2023-21 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku 24 375 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že byl žalovaný v období od 19. 6. 2021 do 31. 8. 2021, v období od 1. 9. 2021 do 30. 11. 2021 a v období od 1. 12. 2021 do 18. 6. 2022 provozovatelem vozidla [registrační značka] o objemu válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm3 a v období od 13. 3. 2021 do 31. 8. 2021 vozidla [registrační značka] o objemu válců motoru nad 1 000 cm³ do 1 350 cm3, které byly uvedeny v příslušném registru vozidel bez zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a proto je žalovaný povinen uhradit žalobkyni příspěvek podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) v částce celkem 23 175 Kč (za první vozidlo za první období 3 478 Kč, za druhé období 4 277 Kč a za třetí období 9 400 a za druhé vozidlo 6 020 Kč). Žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaného písemně, v souladu s § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vyzvala k úhradě předmětného příspěvku výzvami k úhradě, žalovaný však příspěvky ve stanovených lhůtách ani následně na základě dalších upomínek dobrovolně neuhradil, a proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila na soud a nárok na úhradu předmětného příspěvku uplatnila spolu s příslušenstvím, resp. nárokem na náhradu nákladů spojených s uplatněním příspěvku a vymáhání v celkové částce 1 200 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud v rozhodnutí mohl vycházet z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. Žalobkyně k žalobě doložila výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [právnická osoba], upomínky o úhradě nedoplatků příspěvku do garančního fondu [právnická osoba], II. upomínky o úhradě nedoplatků příspěvku do garančního fondu [právnická osoba]. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav uvedený v žalobě. Žalovaný byl provozovatelem vozidel, a to v období od 19. 6. 2021 do 31. 8. 2021, v období od 1. 9. 2021 do 30. 11. 2021 a v období od 1. 12. 2021 do 18. 6. 2022 provozovatelem vozidla [registrační značka] o objemu válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm3 a v období od 13 3. 2021 do 31. 8. 2021 vozidla [registrační značka] o objemu válců motoru nad 1 000 cm³ do 1 350 cm3, v uvedených dobách ohledně těchto vozidel neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou těmito vozidly. Příspěvek za nepojištěná vozidla nezaplatil, ač byl k tomu vyzván žalobkyní výzvami. Splatnost u prvního vozidla za první období nastala dne 29. 3. 2022, za druhé období dne 12. 7. 2022 a za třetí období dne 25. 10. 2022 a u druhého vozidla dne 22. 8. 2022. 5. Podle § 1 odst. 2. zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 6. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) společně a nerozdílně povinni zaplatit [právnická osoba] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 7. Podle § 4 odst. 3 a 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [právnická osoba] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. 8. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [právnická osoba] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 9. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podle § 2 odst. 1, písm. g) činí denní sazba příspěvku u osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm3 částku 47 Kč. Podle § 2 odst. 1, písm. f) činí denní sazba příspěvku u osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm³ do 1 350 cm3 částku 35 Kč. 10. Žaloba byla shledána jako důvodná, neboť z předložených důkazů je zřejmé, že žalovaný v době od 19. 6. 2021 do 31. 8. 2021, v období od 1. 9. 2021 do 30. 11. 2021 a v období od 1. 12. 2021 do 18. 6. 2022 (první vozidlo) a v období od 13. 3. 2021 do 31. 8. 2021 (druhé vozidlo) byl provozovatelem shora uvedených vozidel a v uvedených dobách neměl k těmto vozidlům uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jejich provozem. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními je tak povinen uhradit žalobkyni příspěvek ve výši celkem 23 175 Kč (74 dní u prvního vozidla za první období po 47 Kč, 91 dní za druhé období po 47 Kč a 200 dní za třetí období po 47 Kč a 172 dní u druhého vozidla po 35 Kč, k tomu náklady na uplatnění nároku 1 200 Kč – 4 x 300 Kč). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 375 Kč s úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s § 1970 z. č. 89/2012 Sb. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 427 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 975 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 375 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 12. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.