25 C 212/2022-62 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 78 904 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 18. 8. 2020 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 89 000 Kč, když předmětem čerpání měl být nákup zboží. K čerpání prostředků mělo dojít na základě smlouvy na účet obchodníka. K uzavření smlouvy mělo dojít v provozovně obchodníka-zprostředkovatele elektronicky, kdy obchodník měl osobně ověřit totožnost žalovaného z občanského průkazu. Obchodníka žalovaný měli společně vyplnit úvěrovou smlouvu. Smlouva měla být v provozovně obchodníka elektronicky podepsána tak, že žalovaný měl zadat kód do aplikace, který mu byl zaslán na mobilní telefon [právnická osoba] s.r.o.. Zadaný kód má prokazovat, že žalovaný uzavřel smlouvu, když smlouva obsahuje časové razítko. Za žalobkyni byl podpis nahrazen naskenovaným podpisem jednatele Smlouva byla následně žalovanému k dispozici v elektronické podobě. Žalovaný měl na dluh následně uhradit celkem 10 096 Kč. Pro řádné nesplácení žalovaným od smlouvy žalobkyně odstoupila dne 3. 6. 2021. Žalobkyně nepožaduje ze smlouvy nic jiného, než neuhrazenou jistinu a její příslušenství. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Soud tak jednal v jejich nepřítomnosti. 4. Žalobkyně při omluvě z jednání upozornila na změnu své právní formy. Doplnila svá tvrzení v žalobě, navrhla jako důkaz kopie dokladů žalovaného předložené při sjednání smlouvy. Zároveň sdělila, že žalovaný od podání žaloby ničeho neuhradil. 5. Protože se žalobkyně jednání nezúčastnila, nemohl ji soud vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů a vycházel z důkazů soudu doložených. 6. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Z dokazování provedeného v průběhu ústního jednání nemá soud z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru ve spojení s potvrzeními o provedené platbě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18. 8. 2020 uzavřena v souladu s ust. § 2395 o.z. smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které měl žalovaný čerpat úvěr ve výši 89 000 Kč. Soud se pozastavuje nad skutečností, že k uzavření mělo dojít elektronicky na dálku prostřednictvím obchodníka, když obchodník měl jednat s žalovaným osobně a lze předpokládat, že sama kupní smlouva mohla být uzavírána písemně. Zvolený způsob uzavření úvěrové smlouvy prostředky na dálku tak postrádá smysl a sám vzbuzuje pochybnosti. Obchodník, měl dle žalobkyně ověřit totožnost žalovaného osobně. Z doložené smlouvy o úvěru však vyplývá, že tak neměl učinit sám, ale že tak měl učinit prostřednictvím osoby [jméno] [příjmení] Smlouva měla být uzavřena na nákup zboží, ale žalobkyně nedoložila soudu kupní smlouvu a ze samotné smlouvy o úvěru je označení zboží dosti neúplné. Žalobkyně dovozuje, že smlouvu uzavřela s žalovaným, když žalovaný měl komunikovat ze svého mobilního telefonu. Žalobkyně však ani toto nijak neprokázala. Žalobkyně nedoložila, že by u žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost, nedoložila, že žalovanému následně poskytla znění uzavřené smlouvy v listinné podobě. Soud tak nemá za prokázané, že účastníci spolu uzavřeli úvěrovou smlouvu a tvrzení žalobkyně, že ji uzavřela s žalovaným, zůstalo neprokázáno. Žalobkyně tak neprokázala, že jednala s žalovaným a že žalovaný vyjádřil vůli uzavřít smlouvu předloženou žalobkyní. Kód z sms zprávy nelze považovat jako podpis, když navíc zůstává neprokázáno, zda vygenerovaný kód byl zaslán na telefon žalovaného a týkal se předložené smlouvy. Rovněž scan podpisu jednatele žalobkyně nelze rovněž považovat za podpis. Žalobkyně ve svém vyjádření tvrdí, že žalovaný z dlužné částky uhradil celkem 10 096 Kč. Rovněž uvedenou skutečnost však nedoložila. Žalovaného tak nešlo spojit ani skrz bankovní převod. Soudu tak není známo jakým způsobem a kdo uvedenou částku žalobkyni uhradil a zda to byl vůbec žalovaný, případně zda to bylo za žalovaného. Žalovaného tak nelze spojit ani s úhradou splátek. S ohledem na výše uvedené nemohl soud posoudit jednání žalovaného ani jako bezdůvodné obohacení, když nebylo prokázáno, že k nějakému obohacení žalovaného vůbec došlo. Z vyjádření žalobkyně vyplývá, že prostředky byly žalobkyní zaslány třetí osobě a nebylo prokázáno obohacení žalovaného. Žalovaného tak se smlouvou spojují jen kopie osobních dokladů, jejichž původ zůstal rovněž neobjasněn. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení uvedená v žalobě, kdy s ohledem na omluvu z jednání nemohla být k dotvrzení a prokázání vyzvána v rámci ústního jednání, které bylo ve věci soudem nařízeno, nezbylo soudu než žalobu zamítnout. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci úspěšný žalovaný by měl nárok na náhradu nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.