25 C 22/2023-17 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 600 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 28. 8. 2019 rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalované otevřen běžný účet č. [bankovní účet], neboť se touto žalobkyně zavázala vést pro žalovanou běžný účet. Dne 2. 9. 2021 uzavřela žalovaná s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě a tímto současně požádala žalobkyni o kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč – smlouva o poskytnutí kontokorentu. Podle podmínek úvěrové smlouvy byla žalovaná vázána splatit kontokorent do jednoho roku od data prvního čerpání nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostane do mínusu. Další podmínkou bylo, že k datu měsíční splatnosti úroků bude na běžném účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. V důsledku prodlení žalované a nesplnění podmínek úvěrové smlouvy, žalobkyně dne 4. 10. 2022 úvěr zesplatnila. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 50 600 Kč sestávající z částky 50 000 Kč za poskytnutý a neuhrazený kontokorent a z částky 600 Kč, která odpovídá nezaplaceným nákladům účelně vynaloženým žalobkyní, kdy s těmito byla žalovaná seznámena prostřednictvím obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvních a zákonných úroků. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z rámcové smlouvy ze dne 28. 8. 2019 [číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně zřídit žalované běžný účet. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru (dodatek [číslo] k rámcové smlouvě ze dne [číslo]) soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento úvěr do jednoho roku od data prvního čerpání nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostane do mínusu, a to včetně smluveného úroku ve výši 18,9 % ročně. Nedílnou součást úvěrové smlouvy tvoří podmínky žalobkyně pro používání úvěru a obchodní podmínky, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z rámcové smlouvy, úvěrové smlouvy a z podmínek žalobkyně, soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni zesplatnit celý úvěr, není-li řádně uhrazen. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaná čerpala částku 50 000 Kč a neuhradila na ni ničeho. Oprávněnost žalobkyně požadovat po žalované také nezaplacené účelně vynaložené náklady v částce 600 Kč vyplývají z obchodních podmínek žalobkyně a z ceníku. Předžalobní výzvou (zesplatňující dopis žalobkyně) ze dne 5. 10. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu. Rovněž takto bylo učiněno prostřednictvím e-mailu a SMS zprávou. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 7. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že rámcovou smlouvou byla mezi účastníky uzavřena smlouva o běžném účtu, přičemž žalovaná tento účet využívala. Rámcovou smlouvou a dodatkem k rámcové smlouvě byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě těchto smluv poskytla žalobkyně žalované kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč. Peníze žalovaná čerpala ze svého běžného účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a žádala zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky (jistina, smluvní úroky a účelně vynaložené náklady), tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 024 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 024 Kč.