6 C 247/2023-35 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobce podal žalobu, kterou se domáhal určení, že žalovaný je výlučným vlastníkem osobního automobilu označeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že na základě kupní smlouvy ze dne 27. 2. 2020 (dále jen„ smlouva“) předáno žalovanému, stejně jako touto smlouvou bylo převedeno vlastnictví k předmětnému vozidlu na žalovaného, a to od vlastníka tohoto vozidla, kterým je pan [jméno] [příjmení] [jméno], [datum narození], RČ: [číslo], bytem [adresa]. Žalobce sám je pak evidován jako provozovatel u předmětného vozidla, přičemž uvedená situace vznikla tak, že v době registrace příslušného vozidla do evidence vozidel dne 14. 12. 2016 doprovázel dosavadního vlastníka předmětného vozidla vzhledem k absenci či pozastavení řidičského oprávnění dosavadního vlastníka nebylo možné tohoto zapsat současně i jako provozovatele předmětného vozidla. Ode dne 14. 12. 2016 je tak žalobce evidován v registru vozidel u předmětného vozidla jako jeho provozovatel. Vozidlo navíc nebylo zákonným způsobem pojištěno, neboť obdržel rozsudek [název soudu], č.j. [číslo jednací] a může nadále docházet k vymáhání placení povinného ručení ze strany [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Žalobce proto zdůraznil, že bez součinnosti žalovaného či rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva není možné předmětnou věc dořešit a zajistit přepis vozidla v evidenci vozidel na žalovaného. Je tudíž u žalobce dán naléhavý právní zájem na vydání rozhodnutí o určovací žalobě, neboť je potřeba zajistit soulad vlastnictví vozidla se záznamem v registru vozidel. Žalovanému byly soudní písemnosti zasílány v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř. na adresu, kterou má evidovánu v informačním systému evidence obyvatel, neboť jiná jeho adresa nebyla soudu známa. Takto mu byla doručována žaloba i předvolání k soudnímu jednání. Za splnění podmínek ustanovení § 49 a násl. o.s.ř., má soud zato, že písemnosti byly žalovanému doručeny, přestože se o nich nedozvěděl. Žalovaný se k soudnímu jednání konanému dne 28.11.2023 se nedostavil soud věc proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Na jednání soudu byly provedeny listinné důkazy. Z písemně uzavřené kupní smlouvy mezi [jméno] [příjmení] [jméno] a žalovaným ze dne 27.2.2020 soud zjistil, že jejím předmětem byl prodej vozidla, které je předmětem žaloby za kupní cenu 5 000 Kč vozidlo [jméno] [příjmení] za částku 7 000 Kč. V kupní smlouvě se v její části pod bodem VI. Kupující zavázal na svůj náklad nahlásit změnu v evidenci držitelů motorových vozidel. Podle výpisu z registru silničních vozidel [stát. instituce] [anonymizováno] [číslo] je evidován jako provozovatel předmětného vozidla žalobce. Rozsudkem [název soudu], č.j. [číslo jednací] byl žalobce zavázán k povinnosti zaplatit [obec] kanceláři pojistitelů částku 4 330 Kč. V odůvodnění rozsudku se uvádí, že žalobce je evidován jako provozovatel [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód]. Písemnými výzvami doručovanými doporučeně byli [jméno] [příjmení] [jméno] a žalovaný vyzváni k řádnému převodu předmětného vozidla s odkazem na ustanovení § 8 odst. 1 zák. č. 56/2001 Sb. Soud vzal z provedených důkazů za prokázané, že [jméno] [příjmení] [jméno] prodal vozidlo žalovanému, ale v registru silničních vozidle je veden žalobce. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích se zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla, či nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. Za situace, že žalovaný jako nový vlastník vozidla vozidlo řádně nepřevedl, jak se zavázal v kupní smlouvě, o čemž svědčí mimo jiné citovaný rozsudek Okresního soudu Plzeň-město, č.j. 20 C 244/2022-31, žalobce oprávněně podal žalobu na určení, že žalovaný je výlučným vlastníkem předmětného silničního vozidla. Podle § 80 o.s.ř. se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žalobce v této souvislosti tvrdí, že bez součinnosti žalovaného není možné věc dořešit a zajistit přepis vozidla v evidenci vozidel a navíc má další problémy související s užíváním vozidla žalovaným po jeho prodeji. Soud se právním názorem žalobce, že má na určovací žalobě naléhavý právní zájem proto ztotožnil. Žalobce na podporu svého názoru také odkázal mimo jiné na rozhodnutí Nejvyššího právního soudu ze dne 23. 7. 2019 č.j. 1 As 318/2018-41 z něhož vyplývá, že není rozhodné pro odpovědnost provozovatele vozidla za správní delikt, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, nýbrž podstatné je, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel. Jestliže je tedy žalobce registrován jako provozovatel předmětného vozidla v registru silničních vozidel, ačkoli již není jeho vlastníkem, nemá jinou možnost, než se domáhat příslušné změny určovací žalobou, na základě které by mělo dojít k přepisu vozidla v registru silničních vozidel na žalovaného. Soud proto podané žalobě vyhověl. Ve sporu úspěšný žalobce má na podkladě ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu všech svých účelně vynaložených nákladů. Soud žalobci přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Dále soud přiznal žalobci náhradu nákladů právního zastoupení advokátem a to za čtyři úkony právní služby po 2 500 Kč, čtyři režijní paušály po 300 Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb. s připočtením částky 2 352 Kč odpovídající náhradě DPH.