6 C 35/2023-17 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 11 617,48 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 9.9.2016 vedené na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 9.9.2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce 33 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 16,9 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal, na předmětném účtu mu vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 25 756,89 Kč. Z důvodu porušení smluvních povinností na straně žalovaného [právnická osoba] ke dni 3.1.2021 dluh žalovaného zesplatnila, když ke dni zesplatnění činila dlužná částka 25 756,89 Kč. Žalovaný po zesplatnění úvěru uhradil dne 13.1.2021, dne 19.5.2021, dne 30.6.2021, dne 12.8.2021, dne 25.10.2021, dne 6.1.2022, dne 11.1.2022 a dne 25.1.2022 částku ve výši 27 594,17 Kč, kterou žalobkyně započetla na příslušenství a následně na jistinu. Zbývající část ve výši 11 617,48 Kč žalovaný neuhradil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „obč. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud na základě shora předložených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouvy o úvěru podle § 2395 obč. z., na základě které žalovaný čerpal úvěr do výše úvěrového rámce 33 000 Kč. V důsledku přečerpání tohoto úvěru vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 25 756,89 Kč. Žalobkyně proto úvěr byl ke dni 3.1.2021 zesplatnila a k tomu dni vznikla žalovanému povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně zbylou část úvěru. Dne 22.2.2021 byla pohledávka [právnická osoba] postoupena na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému řádně oznámena. 7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl. Žalovanému byla dále uložena povinnost hradit zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 26.1.2022 a též úrok v zákonné výši 8,25 % z dlužné částky. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 617,48 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Uvedené činí celkem částku 2 252 Kč.