6 C 409/2022-16 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobce se žalobou podanou dne 9.12.2022 proti žalovanému domáhal vyklizení bytu o velikost [anonymizováno] v budově [adresa] v [anonymizováno] nadzemním podlaží rodinného domu na adrese [adresa žalobce a žalovaného]. Žalobu odůvodnil tím, že se na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 25. 8. 2008 se stal nájemcem předmětného bytu, který užívá se svou manželkou. Byt také spoluužívá žalovaný a toto užívání bylo založeno akceptováním tohoto stavu žalobcem. V současné době je však tato forma spoluužívání pro žalobce nadále neakceptovatelná z důvodu zahálčivého života žalovaného, který vytváří dluhy, nevykonává žádný pracovní poměr, napadá žalobce i jeho manželku atp. Pro spoluužívání bytu žalovaným neexistuje žádný právní titul a žalobce již s tímto spoluužíváním nesouhlasí. Žalovaný byt nevyklidil ani přes písemnou výzvu žalobce a ten je proto nucen obrátit se na příslušný soud s žalobou o vyklizení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Soud provedl na jednání listinný důkaz nájemní smlouvou, kterou uzavřel dne 25.8.2002 žalobce s manžely [příjmení] jako s vlastníky domu v [adresa]. V ujednání pod bodem 2.6. této smlouvy je uvedeno, že jejím účelem je užívání předmětu smlouvy výlučně k osobním účelům nájemce a příslušníků jeho rodiny, maximálně však čtyřem osobám. Žádné jiné ujednání, které by se týkalo třetích osob, ve smlouvě uvedeno není. Právo nájemce bránit se proti zásahu třetí osoby do jeho nájemního práva je obsaženo v ustanovení § 2211 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení platí, že ohrozí-li třetí osoba nájemce v jeho nájemním právu nebo způsobí-li nájemci porušením nájemního práva újmu, může se ochrany domáhat nájemce sám. Z tohoto ustanovení lze jednoznačně dovodit, že k použití ochrany postačí pouhé ohrožení nájemního práva. Pokud jde o použití ochrany, může se jí nájemce domáhat svépomocí nebo u soudu. V projednávané věci lze konstatovat, že důvody, které pro vyklizení žalovaného z bytu tvrdí žalobce jsou dostatečné. Žalovaný na svou obranu ani nic neuvedl. Pokud předmětný byt nevyklidil dobrovolně, neboť mu nesvědčí žádný právní titul k jeho užívání, soud musel podané žalobě proti žalované vyhovět na podkladě ustanovení § 2211 občanského zákoníku. Termín k vyklizení soud stanovil podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Při rozhodnutí o vyklizení zákon nepřipouští žádnou bytovou náhradu. Ve sporu procesně úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu svých nákladů řízení proti žalovanému. Soud proto žalobci zastoupenému advokátem přiznal odměnu za čtyři úkony právní služby advokáta po 1.500 Kč a čtyři režijní paušály po 300 Kč, tj. částku 7 200 Kč s připočtením náhrady za promeškaný čas ve výši dvou půlhodin po 100 Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a cestovní náhrady za cestu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 377 Kč částky 2.000 Kč za zaplacený soudní poplatek.