8 C 103/2023-19 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 38 590,50 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 19. 7. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy [číslo] uzavřené dne 19. 7. 2019 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 15,9 % ročně. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 628 Kč, vždy nejpozději do 17. dne v měsíci a celý ho uhradit nejpozději do 18. 11. 2022. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostala se v prosinnci 2021s hrazením splátek do prodlení. Úvěr byl zesplatněn ke dni 27. 4. 2022 a dlužná částka činila k tomuto dni 38 590,50 Kč. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud na základě shora předložených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 obč. z., jejíž součástí se staly úvěrové podmínky. Jelikož žalovaný uzavřel dne 19. 7. 2019 smlouvu o úvěru, vyčerpal úvěr ve výši 110 000 Kč, a tento úvěr řádně nesplácel, vznikl tomuto dluh ve výši 38 590,50 Kč na jistině, částka 3 078,40 Kč na dlužném smluvním úroku, částka 3 174,66 Kč na zákonném úroku z prodlení. Protože žalovaný úvěr včas nezaplatil, vzniklo žalobkyni právo od úvěrové smlouvy odstoupit a požadovat předčasné splacení celého úvěru včetně příslušenství, což žalobkyně učinila ke dni 27. 4. 2022. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 722 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 544 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 590,50 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Uvedené činí celkem částku 3 722 Kč.