8 C 408/2022-19 — Okresní soud Plzeň-jih

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 86 595,95 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 27. 4. 2022 dohodu o poskytnutí služeb žalobkyně spočívajících v odvozu a uložení směsného komunálního odpadu na skládku [anonymizováno]. Služby žalobkyně žalované vyúčtovala prostřednictvím dvou faktur splatných dne 20. 5. 2022 resp. 15. 6. 2022. Žalovaná tyto faktury neuhradila, a to ani po zaslání upomínek ze dne 18. 8. 2022 a 25. 8. 2022. Proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila na soud. Podané žalobě bylo dne 18. 11. 2022 vyhověno elektronickým platebním rozkazem [číslo jednací], proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor v němž uvedla, že s uplatněným nárokem nesouhlasí. Následně svůj odpor odůvodnila podáním ze dne 4. 1. 2023, ve kterém uvedla, že po kontrole účetnictví zjistila, že opravdu neuhradila všechny faktury žalobkyně. Tuto svou chybu napravila a ke dni jejího podání jsou již všechny dlužné částky uhrazeny. Žalobkyně následně podáním doučeným soudu dne 9. 1.2023 uvedla, že žalovaná skutečně dne 5.1.2023 uhradila jistinu ve výši 86 595,95Kč, když žalobu vzala částečně zpět, a setrvala na žalobě v části požadující příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení a dále přiznání uplatněných nákladů řízení. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z objednávky k převzetí odpadu na skládku [anonymizováno] ze dne 27. 4. 2022 vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána práva a povinnosti při poskytování služeb ohledně převzetí a likvidaci odpadů na skládce [anonymizováno], včetně úpravy cen za tuto služby, a to na dobu neurčitou resp. do odvolání. Předloženými fakturami [číslo] ze dne 6. 5. 2022 na částku 53 708,03 Kč splatnou 20. 5. 2022 a fakturou [číslo] ze dne 31. 5. 2022 na částku 32 887,92 Kč splatnou dne 15. 6. 2022 žalobkyně prokázala, že za služby poskytnuté žalované vyúčtovala celkem částku 86 595,95 Kč. Doloženými upomínkami žalobkyně prokázala, že žalovanou k úhradě dlužných částek opakovaně písemně vyzývala. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaná výši faktur nerozporovala, když je následně po podání žaloby dne 5. 1. 2023 uhradila v plné výši, proto žalobkyně vzala co do jistiny svou žalobu zpět. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena inominátní smlouva ve smyslu § 1746 odst. 2 o.z. Obsahem této smlouvy byla povinnost žalobkyně provést pro žalovanou odvoz a uložení směsného komunálního odpadu na skládku [anonymizováno] a na druhé straně povinnost žalované uhradit za provedené služby dohodnutou cenu. Za provedené služby vyúčtovala žalobkyně žalované celkem částku 86 599,95 Kč, kterou žalovaná žalobkyni ve lhůtách splatnosti dle jednotlivých faktur neuhradila, čímž porušila svou povinnost z uzavřeného smluvního vztahu. Žalovaná faktury uhradila až po podání žaloby dne 5. 1. 2023. Žalobkyně proto následně vzala svou žalobu v rozsahu uhrazené částky zpět. Soud tedy shledal žalobu důvodnou pokud jde o příslušenství, k návrhu žalobkyně řízení co do částky 86 595,95 Kč řízení zastavil. Žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrokové příslušenství v podobě úroků z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když se ocitla s placením dluhu v prodlení a v prodlení byla více jak 7 měsíců od splatnosti jednotlivých faktur. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 178,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 464 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 86 595,95 Kč sestávající z částky 4 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 640 Kč ve výši 3 074,40 Kč Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.