11 C 231/2024-64 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , RČ, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně setrvala na žalobě, žalovaný se vyjádřil prostřednictvím videokonference, neboť se aktuálně nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici , adresa, . Žalovaný uvedl, že souhlasí s tím, že mu byla poskytnuta půjčka, nicméně přišel o práci a bydlení. Nemohl ji celou splatit. V současné době se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, kde pracuje, jeho příjem činí , částka, měsíčně. Z této částky je mu strháváno výživné ve výši , částka, měsíčně, náklady na výkon trestu ve výši , částka, měsíčně, exekuce , částka, měsíčně. Ve výkonu trestu odnětí svobody by měl být do února 2025. Po propuštění má žalovaný zajištěno bydlení i práci, od února 2025 by měl mít příjem , částka, až , částka, měsíčně čistého.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. , RČ, uzavřené dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného úroku ve výši nominální úrokové sazby 83,77 %. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 36 měsíčních splátkách po , částka, splatných do každého 14. dne v měsíci. Z výpisu z účtu má soud za prokázané, že částka ve výši , částka, byla dne , datum, převedena na účet žalovaného. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný zaplatil na základě výše uvedené smlouvy částku , částka, . Ohledně ostatních splátek úvěru je žalovaný v prodlení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný toto tvrzení žádným způsobem nerozporoval, považuje soud výši provedených plateb za prokázanou. Z oznámení ze dne , datum, má soud dále za prokázané, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného úvěr tohoto dne zesplatnila a vyzvala žalovaného k doplacení neuhrazené části úvěru. Žalovaný však ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Soud má v řízení za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení.7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že obvyklé úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v květnu 2023, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru se pohybovaly kolem 9,77 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána nominální úroková sazba ve výši 83,77 %, tvoří takto sjednaný úrok téměř devítinásobek v této době obvyklé úrokové sazby. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se úroku ve výši 83,77 % je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné.9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná jako celek.10. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši , částka, , má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil žalobkyni částku ve výši , částka, , má tento povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě měla žalobkyně úspěch ve výši přibližně 50 %, neúspěch rovněž ve výši 50 %, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. soudního rozhodnutí.