25 C 83/2024-75 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaný prostřednictvím internetové domény věřitele registroval do systému věřitele za účelem využívání jeho služeb a současně souhlasil s obchodními podmínkami pro poskytování spotřebitelského úvěru u , právnická osoba, . V elektronické formě žalovaný požádal věřitele o poskytnutí úvěru ve výši , částka, a jeho zaslání na svůj běžný účet č. , č. účtu, . Potvrzením o schválení úvěru č. , hodnota, -3993 bylo žádosti žalovaného vyhověno a následně došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, -3993, jejíž nedílnou součástí byly i obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla dne , datum, úvěr ve výši , částka, bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, , přičemž konečná splatnost úvěru nastala dne , datum, . Žalovaný však dosud ani přes výzvy žalobkyně celý úvěr nesplatil, když dle sdělení žalobkyně ze dne , datum, uhradil žalobkyni celkem částku , částka, . Mezi žalobkyní a žalovaným byla dále ve smlouvě ujednána dohoda o smluvní pokutě, když se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případ prodlení s úhradou jistiny smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, s tím, že celková výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout , částka, . Ke dni podání žaloby činila smluvní pokuta právě uvedenou částku , částka, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tento vrátit společně s úroky ve výši , částka, , když úvěr byl dle smlouvy poskytnut na 14 dní od čerpání úvěru. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Výše roční procentní sazby činila 62 290,30 % za celý úvěr.5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na uvedený úvěr zaplatil částku 3 109,87. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. Dne , datum, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení. Soud však dále konstatuje, že žalovaný uzavřel smlouvu prostřednictvím internetové domény žalobkyně, kde si vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaný vyplnil formulář, kam napsal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byla žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči žalobkyni. Žalovaný následně potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl a souhlasí s jejím obsahem. Jako podpis žalovaného (klienta) byl použit verifikační SMS kód 4641, který byl zaslán na tel. číslo žalovaného. Žádost o úvěr tak byla schválena, kdy mu byla na sdělený bankovní účet poukázána požadovaná finanční částka.8. Shora popsaný skutkový stav byl soudem právně hodnocen následujícím způsobem: Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky pak odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb. o elektronickém podpisu, účinný od , datum, , který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce účinné od , datum, (dále jen „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů.9. Podle článku 3 bodu 9 až 12 eIDAS se „ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.10. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.11. V průběhu procesu uzavření tvrzené úvěrové smlouvy nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za uznávaný elektronický podpis. Proto dospěl soud k závěru, že v tomto případě nebyla smlouva řádně uzavřena Dále soud podotýká, že neplatnost úvěrové smlouvy by musela být i tak dovozena ještě ze skutečnosti, že i nepřiměřeně vysoký sjednaný úrok ve výši 730 % p.a. a až zcela zarážející RPSN ve výši 62 290,30% neodpovídají korektivu dobrých mravů z pohledu současné judikatury. Rovněž nebyla řádně zkoumána úvěruschopnos