8 C 209/2025-17 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným, byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému dne , datum, poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostní formou. Úvěr měl být splacen nejpozději do , datum, . Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www.kimbi.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení zákaznického účtu. Žalovaný následně učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči právní předchůdkyni žalobkyně a následně mu byl na jeho telefonní číslo , tel. číslo, verifikační SMS kód. Zadáním kódu do příslušného pole v zákaznickém účtu vyjádřil žalovaný souhlas s návrhem smlouvy. Po odsouhlasení návrhu smlouvy žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, byla žalovanému na jeho telefonní číslo , tel. číslo, e-mail zaslána zpráva potvrzující podepsání smlouvy, čímž došlo k jejímu uzavření. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a lustrací v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, SOLUS, bankovním i nebankovním registru klientských informací. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, představující nesplacenou jistinu a smluvního úroku ve výši , částka, .2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky. Zápůjční úrokovou sazbu 200 % ročně a roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 537,20 % soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v povinných minimálních měsíčních splátkách, jejichž výše měla být uvedena v zákaznickém účtu a dále v SMS a e-mailové zprávě, kterou právní předchůdkyně žalobkyně nejméně pět dnů před datem splatnosti měla žalovanému zaslat. Nedílnou součástí smlouvy byly i Obchodní podmínky. Z výpisu z běžného účtu vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla dne , datum, zaslána částka ve výši , částka, od právní předchůdkyně žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, . Téhož dne adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k plnění.5. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.10. Soud se dále zabýval platností smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 580 o. z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.11. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v říjnu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činila v průměru 8,85 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 537,20 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se smluvního úroku ve výši , částka, je pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným.12. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavíraných smluv o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je neplatná jako celek.13. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši , částka, , má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud žalovaný na shora uvedenou částku neuhradil ničeho, což žádným způsobem nerozporoval, má žalovaný povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, řádně a včas, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení