8 C 221/2025-18 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly i úvěrové podmínky. Žalovaný byl na základě shora uvedené smlouvy oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Zároveň se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Sjednaný úvěrový rámec činil , částka, . Žalovaný načerpal celkem částku ve výši , částka, a na poskytnutý úvěr uhradil částku ve výši , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh nesplácel řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky , částka, , která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , nákladů vymáhání ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, .1. Žalovaný se k věci nevyjádřil.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě, které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši , částka, a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši min. 4 % z dlužné částky. Roční úrokovou sazbu ve výši 26,28 % a roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 29,7 % soud zjistil rovněž ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že v případě, že se žalovaný se splátkou opozdí, má žalobkyně oprávnění žalovanému účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním po , částka, za měsíc vymáhání a smluvní pokutu ve výši , částka, . Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž úvěrové podmínky. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr uhradil celkem , částka, , přičemž dluh na jistině činí , částka, , dluh na nákladech na vymáhání částku , částka, a dluh na smluvní pokutě částku , částka, . Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Dne , datum, adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.6. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 o. z. a násl. Na základě shora uvedené smlouvy ze dne , datum, poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit, a to včetně sjednaných poplatků. Žalovaný však své povinnosti vyplývající mu ze smlouvy řádně neplnil, když na úvěr uhradil pouze částku ve výši , částka, . Žalobkyně proto využila svého práva vyplývajícího z úvěrové smlouvy a úvěr následně zesplatnila. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných poplatků, nákladů na vymáhání a sjednané smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i do úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. v účinném znění ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.