ECLI: ECLI:CZ:OSPJ:2025:8.C.236.2025.1 Datum: 2025-11-14 Předmět: o 16 321 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."] ["náhrada nákladů""smlouva o úvěru""náklady řízení""lhůty""bezdůvodné obohacení"]
O co šlo: o 16 321 Kč s příslušenstvím (["§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/)
1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu , adresa, -město domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným, byla uzavřena smlouva o úvěru o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému dne , datum, poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostní formou. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www.kimbi.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení zákaznického účtu. Po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný následně odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, který nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, představující nesplacenou jistinu a smluvního úroku ve výši , částka, .2. Usnesením ze dne , datum, , č. j. EPR , č. účtu, -4, vyslovil Okresní soud , adresa, -město svou místní nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky. Datum prvního čerpání bylo stanoveno na den , datum, . Roční úrokovou sazbu 200 % a roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 537,30 % soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v minimální měsíční splátce ve výši , částka, , která byla splatná vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období 30 dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru do jeho úplného splacení. Z výpisu z běžného účtu , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla dne , datum, zaslána částka ve výši , částka, od právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, . Téhož dne adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k plnění.6. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.11. Soud se dále zabýval platností smlouvy o úvěru č. , č. účtu, ze dne , datum, zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 580 o. z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.12. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v únoru 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činila v průměru 9,42 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 537,30 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se smluvního úroku je pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným.13. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavíraných smluv o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je neplatná jako celek.14. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši , částka, , má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud žalovaný na shora uvedenou částku částečně hradil, přičemž dluh na jistině činí , částka, , má žalovaný povinnost tuto částku vydat jako bezdůvodné obohacení. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný na svou obranu ničeho netvrdil ani nepředložil žádné listinné důkazy. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, řádně a včas, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to od , datum, , tedy po uplynutí lhůty tří dnů, která byla žalovanému poskytnuta k uhrazení dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne , datum, . Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.