34 C 130/2020-70 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 3 927 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výrocích představující pojistné ve výši 3 437 Kč za období od 28. 2. 2019 do 7. 6. 2019 včetně a poplatek za odeslání upomínky ve výši 190 Kč s upozorněním na možný zánik pojištění a poplatku 300 Kč za odeslání upomínky na zaplacení dlužného pojistného po zániku pojištění z titulu pojistné smlouvy o odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [číslo]. 2. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 28. 2. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to vozidla tovární značky TMS, typ 1, [registrační značka], v níž se žalobkyně zavázala vůči žalované poskytnout jí nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li škoda provozem tohoto vozidla a žalovaná se zavázala platit pojistné v roční výši 6 631 Kč se splatností v první den půlročního pojistného období. Za období od 28. 2. 2019 do 7. 6. 2019 činilo pojistné částku ve výši 3 437 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě jejího dluhu předžalobní upomínkou ze dne 24. 10. 2019 a upozornila ji, že nebude-li uhrazeno dobrovolně, podá žalobu. 3. Naproti tomu soud nevzal za prokázané, že by si strany sjednaly povinnost žalované zaplatit částku 190 Kč za odeslání upomínky na zaplacení dlužného pojistného ve výši 190 Kč s upozorněním na možný zánik pojištění a poplatku 300 Kč za odeslání upomínky na zaplacení dlužného pojistného po zániku pojištění. Taková povinnost není sjednána ani v pojistné smlouvě, ani v pojistných podmínkách, na něž smlouva odkazuje a které jsou proto její součástí dle § 1751 odst. 1 věta první o. z.; povinnost k zaplacení těchto částek stanovují sazebníky, na které smlouva neodkazuje, a proto a contrario dle zmíněného ustanovení součástí smlouvy nejsou. 4. Pokud jde o popírání pravosti podpisu na pojistné smlouvě, soud postupoval podle § 565 věty druhé o. z. Dané ustanovení stanovuje důsledky spojené s předběžným hodnocením soukromé listiny co do její věrohodnosti z hlediska její pravosti. Stanovuje obdobný postup, jaký se judikaturně prosadil ve vztahu k hodnocení správnosti soukromé listiny, kdy názor o dostatečnosti pouhého popření správnosti listiny vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1031/96, lze mít za definitivně opuštěný ve prospěch názoru opačného (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, a řada navazujících). 5. Jednatel žalované je na smlouvě řádně identifikován při obchodní firmě žalované (nejedná se proto o případ, kdy by spor spočíval vůbec ve ztotožnění osoby podepisatele s jednatele žalované, jak by tomu bylo např. v případě, že by byl na listině pouze nečitelný podpis bez jakékoliv identifikace podepsané osoby). Jelikož jednatel žalované byl trestním rozkazem zdejšího soudu ze dne 28. 2. 2020, č. j. [spisová značka], uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea třetí tr. zák., kterého se dopustil stručně řečeno tím, že někdy mezi 18. 10. 2017 až 25. 1. 2018 vyhodil účetnictví žalované do popelnice. Jelikož účetnictví žalované bylo již v době uzavření smlouvy zlikvidováno, lze mít za to, že se společnost v době uzavření smlouvy nacházela ve významné hospodářské nouzi. Proto nelze přesvědčivě argumentovat tím, že jelikož nezaplatila ani první splátku, mělo by to nějakým způsobem osvědčovat, že jednatel žalované smlouvu nepodepsal. Protože soud nemá k dispozici žádné plauzibilní vysvětlení, kdo a proč by falšoval podpis žalované na smlouvě, vyhodnotil toto tvrzení žalované jako účelové a mající původ v důkazní nouzi žalované. Soud tedy vyhodnotil dané uznání dluhu jako věrohodné, tj. zjevně podepsané žalovanou. 6. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 3 zák. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť žalobkyně se zavázala vůči žalované poskytnout jí pojistné plnění, nastane-li škoda provozem tohoto vozidla a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni pojistné. Jelikož žalovaná svůj dluh nezaplatila při splatnosti, ocitla se podle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. a jeho výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 117,35 Kč, přičemž tato částka představuje 75,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,52 % a úspěchu žalované v rozsahu 12,48 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 927 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Jelikož žalovaná byla v řízení zastoupena opatrovníkem z řad advokátů, postupoval soud podle § 140 odst. 2 části věty první za středníkem o. s. ř. a přiznal opatrovníkovi žalované podle § 7, § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) ve spojení s § 12a odst. 1 advokátního tarifu, smluvní odměnu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 7. 12. 2020) po 720 Kč; dále mu přiznává podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu 3 jednotky náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč. Odměna opatrovníka celkem činí 3 300 Kč ( (3 x 1 000 x 0,8) + (3 x 300)).