36 C 200/2020-49 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 63 726 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku a nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce coby vlastník bytové jednotky [číslo] ve [anonymizována dvě slova] domu nacházejícího se na adrese [adresa žalobce] (dále též jen„ byt“) uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o nájmu bytu, na jejímž základě poskytl žalovanému do jeho užívání byt a žalovaný se zavázal za nájem bytu hradit žalobci nájemné ve výši 7 000 Kč a dále služby spočívající ve spotřebě vody, odvozu odpadu a úklidu chodby. Žalovaný však nedostál svému závazku hradit žalobci za užívání bytu nájem a služby spojené s nájmem bytu a to za měsíce duben 2019 ve výši 7 225 Kč (7 000 Kč představuje nájem, 225 Kč představuje služby), květen 2019 ve výši 7 224 Kč (7 000 Kč představuje nájem, 224 Kč představuje služby), červen 2019 ve výši 7 357 Kč (7 000 Kč představuje nájem, 357 Kč představuje služby), červenec 2019 ve výši 7 316 Kč (7 000 Kč představuje nájem, 316 Kč představuje služby), srpen 2019 ve výši 7 480 Kč (7 000 Kč představuje nájem, 480 Kč představuje služby), září 2019 ve výši 7 247 Kč (7 000 Kč představuje nájem, 247 Kč představuje služby), říjen 2019 ve výši 7 312 Kč (7 000 Kč představuje nájem, 312 Kč představuje služby), listopad 2019 ve výši 7 449 Kč (7 000 Kč představuje nájem, 449 Kč představuje služby) a prosinec 2019 ve výši 449 Kč představující služby) s tím, že na dlužné nájemné za prosinec 2019 započetl žalobce jistotu, kterou žalovaný složil při podpisu nájemní smlouvy. Žalovaný uznal svůj závazek co do důvodu a výše za nezaplacené nájemné a služby za období od měsíce dubna 2019 až prosince 2019 v celkové výši 59 059 Kč uznáním dluhu ze dne 24. 12. 2019. Žalobce se dále domáhá po žalovaném zaplacení částky 4 667 Kč představující dlužné nájemné za období od 1. 1. 2020 do 20. 1. 2020, kdy žalovaný byt opustil a vyklidil. Celková dlužná částka tak představuje částku ve výši 63 726 Kč, kterou žalovaný neuhradil ani po té, co byl zástupcem žalobce výzvou ze dne 1. 6. 2020 vyzván k jejímu zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalobce coby bytové jednotky [číslo] ve [anonymizována dvě slova] domu nacházejícího se na adrese [adresa žalobce], na jejímž základě poskytl žalovanému do jeho užívání byt a žalovaný se zavázal za nájem bytu hradit žalobci nájemné ve výši 7 000 Kč a dále služby spočívající ve spotřebě vody, odvozu odpadu a úklidu chodby. Splatnost nájemného byla ujednána nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za který se nájemné platí (výpis z katastru nemovitostí, nájemní smlouva ze dne [datum]). Žalovaný byt vyklidil dne 20. 1. 2020 (předávací protokol k bytu z 20. 1. 2020). Žalovaný dne 24. 12. 2019 písemně uznal svůj dluh z titulu dlužného nájemného za období dubna 2019 až prosince 2019 v celkové výši 59 059 Kč (uznání dluhu z 24. 12. 2019). Žalovaný byl výzvou k plnění ze dne 1. 6. 2020 vyzván zástupcem žalobce k zaplacení dlužné částky do 7 dnů ode dne doručení výzvy s tím, že výzva byla předána k poštovní přepravě dne 2. 6. 2020 (předžalobní výzva ze dne 1. 6. 2020 a podací lístek ze dne 2. 6. 2020). <i>5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>6. Podle § 2246 odst. 1 o. z. platí, že strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.</i> <i>7. Podle § 2251 odst. 1 o. z. platí, že nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednaný platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § [číslo] obdobně.</i> <i>8. Podle § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu znání v době uznání trvá.</i> 9. Soud po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby a žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). V řízení bylo spolehlivě zjištěno, že strany mezi sebou uzavřely platnou nájemní smlouvu, na jejímž základě přenechal žalobce byt žalovanému k jeho užívání a žalovaný se na stranu druhou v nájemní smlouvě zavázal žalobci za nájem bytu hradit měsíční nájemné ve výši 7 000 Kč a specifikované služby. Žalovaný však žalobci neuhradil nájemné a služby specifikované v bodě 1 tohoto rozsudku v celkové výši 63 726 Kč. Soud navíc nemá pochyb o důvodnosti podané žaloby i s odkazem na uznání dluhu žalovaným v podstatné výši 59 059 Kč představující dlužné nájemné a služby za období od dubna 2019 do prosince 2019 (§ 2053 o. z.). Žalovaný je dále povinen uhradit žalobci poměrnou část nájemného za měsíc leden 2020, neboť v řízení bylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný byt užíval z titulu nájemní smlouvy až do 20. 1. 2020, kdy byt vyklidil. Bylo na žalovaném, aby v řízení případně tvrdil a prokazoval, že nájemné a služby hradil, což se však s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení nestalo. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splněním svých povinností je povinen uhradit žalobci i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z., jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o dobu prodlení, pak tato odpovídá, pokud jde o žalovaným uznanou část dluhu, předžalobní výzvě ze dne 1. 6. 2020, ve které byl vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů ode dne doručení výzvy a to i s přihlédnutím k ust. § 573 o. z. Pokud jde o splatnost dluhu žalovaného za dlužné nájemné za měsíc leden 2020, pak požadované úrokové příslušenství a splatnost této části dluhu odpovídá nájemní smlouvě, ve které se žalovaný zavázal hradit nájemné nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za který se nájemné platí. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojeni s ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 561,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 187 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 726 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání návrhu ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 880 Kč ve výši 2 494,80 Kč. 11. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinností třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.