11 C 119/2021-50 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou tomuto soudu dne 24. 4. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 16 600 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že dne 5. 3. 2019 v 10:00 hodin couval žalovaný s vozidlem tov. zn. Audi A8, [registrační značka] v prostoru parkoviště [právnická osoba], s.r.o., [IČO] (dále jen "poškozená"), v ul. [ulice], [obec], směrem k budově samoobslužné myčky, přičemž došlo ke střetu uvedeného vozidla s dveřmi technické místnosti samoobslužné myčky. Žalovaný z místa dopravní nehody odjel, aniž by splnil povinnost dle ustanovení § 47 odst. 4, odst. 5 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen„ ZPPK“), tj. ohlásit dopravní nehodu policii, zdržet se jednání, které by bylo na újmu řádného vyšetření dopravní nehody a setrvat na místě dopravní nehody až do příchodu policisty. Žalovaný byl jako řidič vozidla tov. zn. Audi A8 ztotožněn policií dne 26. 3. 2019. Odpovědnost z provozu vozidla, které v době vzniku pojistné události řídil žalovaný, byla pojištěna u žalobkyně na základě pojistné smlouvy [číslo]. V souvislosti s uvedenou pojistnou událostí vyplatila žalobkyně poškozené pojistné plnění v částce 16 600,00 Kč, a to na základě faktury [číslo] společnosti [právnická osoba] vystavené dne 15. 7. 2019. Vyplacené pojistné plnění odpovídá nákladům, které poškozená vynaložila na opravu poškozených dveří. S ohledem na skutečnost, že žalovaný místo dopravní nehody opustil bez zřetele hodného důvodu a znemožnil tak zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, má žalobkyně ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen "ZPOV"), proti žalovanému právo na náhradu toho, co za něho plnila. Žalobkyně má za to, že regresní nárok vůči žalovanému lze uplatnit také s odkazem na ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) ZPOV, podle kterého má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něj plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění. Žalobkyně poukázala na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1791/2008, dle kterých se ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem vztahuje nejen k okolnostem významným pro plnění z pojištění odpovědnosti poškozenému, nýbrž i k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok (ustanovení § 10 ZPOV). Řádné šetření pojistné události pojistitelem bylo znemožněno právě tím, že žalovaný místo dopravní nehody opustil. Vzhledem k tomu, že žalovaný neohlásil dopravní nehodu policii a byl jako viník dopravní nehody ztotožněn až dne 26. 3. 2019, tj. 3 týdny po dopravní nehodě, nebylo u žalovaného možné provést dechovou zkoušku na přítomnost alkoholu, stejně tak nebylo možné s jistotou určit žalovaného jako řidiče předmětného vozidla. Žalobkyně tedy svůj regresní nárok odůvodněný ustanovením § 10 odst. 1 písm. b) ZPOV vztahuje primárně k tomu, že nesplněním povinnosti dle ustanovení § 47 odst. 4, odst. 5 písm. a) ZPPK byla zmařena možnost žalobkyně posoudit, zda žalobkyně nemá proti žalovanému regresní nárok z jiného skutkového důvodu (požití alkoholu nebo návykových látek, osoba řidiče v době dopravní nehody – řidičem mohla být jiná osoba, která nebyla držitelem řidičského oprávnění nebo které byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel, řízení vozidla osobou, která vozidlo použila neoprávněně). Právě v této skutečnosti spatřuje žalobkyně ztížení, resp. znemožnění řádného šetření pojistné události. Žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil ani přes předžalobní výzvu ze dne 24. 2. 2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin. 3. Žalobní tvrzení žalobce uvedená výše byla v tomto řízení v plném rozsahu prokázána žalobcem předloženými listinnými důkazy, zejména pak Detailem relace o dopravní nehodě Policie ČR [číslo jednací], včetně přiložených fotografií, která prokazovala účastníky dopravní nehody, včetně žalovaného jako řidiče, a dále to, že dopravní nehodu nahlásil dodatečně dne 5. 3. 2019 majitel předmětné samoobslužné myčky a nikoliv žalovaný jako řidič. Zápisem o škodě na majetku vyhotoveným pojišťovnou [anonymizováno] a výše citovanou fakturou byla doložena výše vzniklé škody a dopisem [právnická osoba] [právnická osoba] s.r.o. ze dne 23. 7. 2019 stanovení výše pojistného plnění na částku 16 600 Kč, včetně doložení výplaty této částky výpisem detailu bankovní transakce. 4. Na základě těchto skutkových zjištění shledal soud podanou žalobu jako v plném rozsahu důvodnou ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b), c) zák. č. 168/1999 Sb. v platném znění, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť žalovaný jako řidič škodného motorového vozidla nesplnil svoji povinnost ohlásit dopravní nehodu, která byla škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření žalobce jako pojistitele ve vztahu ke škodné události, žalovaný rovněž bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody. Žalobci proto jako právnímu nástupci společnosti [právnická osoba] vzniklo vůči žalovanému jako pojištěnému dle § 6 odst. 1 téhož zákona, tedy jako řidiči vozidla, který za nehodou vzniklou škodu odpovídá, právo na náhradu toho, co za žalovaného žalobce plnil. Žalobce v tomto řízení netvrdil ani neprokazoval, že by k úhradě žalované částky došlo. Z těchto důvodů soud podané žalobě vyhověl, včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný neuhradil dluh ani na základě předžalobní upomínky žalobce ze dne 24.2.2021 Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 5. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud podle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Tyto náklady představuje odměna advokáta § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za tři úkony právní služby po 1 780 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 adv. tarifu, dále 21 % DPH z těchto náhrad a k tomu soudní poplatek 800 Kč, celkem 8 350 Kč.