11 C 124/2021-20 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se žalobou podanou tomuto soudu dne 15. 6. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnosti zaplatit žalobci částku 4 538 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že žalovaný použil ke své přepravě dopravní prostředek městské dopravy provozované žalobcem, a to dne 4. 5. 2020 linku [číslo] (dlužné jízdné 8 Kč), dne 2. 1. 2020 linku [číslo] (dlužné jízdné 20 Kč), dne 2. 2. 2020 linku [číslo] (dlužné jízdné 10 Kč), a na výzvu pověřené osoby žalobce se neprokázal platným jízdním dokladem či [anonymizováno] kartou, v důsledku toho vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobci jízdné a přirážku k jízdnému celkem ve výši žalované částky. Žalovaný částku dosud nezaplatil. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin. Z přeložených listin má soud za prokázané, že žalovaný se nemohl prokázat platnou jízdenkou (průkazkou) v žalobě uvedených dnech ve voze autobusové linky [číslo] trolejbusové linky [číslo] hromadné dopravy provozované žalobcem v městě [obec]. Žalovaný na místě nezaplatil ani výše uvedené jízdné ani přirážku k jízdnému vždy v částce 1 500 Kč. Žalovaný uvedené částky žalobci dosud nezaplatil. Žalovaný byl o zaplacení dlužné částky žalobcem písemně vyzván. V daném případě má soud z předložených důkazů za prokázané, že žalovaný jako cestující použil veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem je žalobce, neprokázal se však při kontrole prováděné pověřenou osobou žalobce na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, a vznikla mu proto podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a podle § 18a odst. 1 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši žalované částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, bylo žalobě vyhověno, jak co do jistiny představované nezaplaceným jízdným a přirážkou k jízdnému, jejíž výše odpovídá smluvním přepravním podmínkám platným při přepravě v tramvajích, trolejbusech a autobusech žalobce a nepřesahuje částku uvedenou v § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. a v § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., tak co do úroků z prodlení, neboť počátek prodlení i výše úroků z prodlení jsou v souladu s § 1970 občanského zákoníku a s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložena běžná třídenní lhůta. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud podle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému, náhradu nákladů tohoto řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek 400 Kč, paušální náhrada hotových výdajů žalobce ve výši 200 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za 2 úkony po 100 Kč za podání žaloby a sepis předžalobní výzvy žalovanému (§ 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb.) Celkem náhrada činí 600 Kč.