11 C 183/2020-24 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobou, podanou tomuto soudu dne 15. 10. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagoval, žalobkyně jej dle shora citovaného zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobkyní informován. Shora popsaným jednáním se stal žalovaný poplatníkem televizního poplatku ze zákona a současně žalovanému vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovanému současně vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek ve stanovené výši. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil, když televizní poplatky nezaplatil tak, že za měsíce září 2019 až leden 2020 neuhradil televizní poplatek v měsíční výši 135 Kč a celkem mu tak vznikl dluh ve výši žalované částky. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř. a soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin. Soud má z předložených listinných důkazů za prokázaná skutková tvrzení žalobce uvedená v podané žalobě a citovaná výše v tomto rozsudku, tedy že žalovaný se minimálně od měsíce srpen 2019 stal poplatníkem televizních poplatků ve smyslu § 3 odst. 1, 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích na základě toho, že jej do evidence plátců televizního poplatku zařadil žalobce jako osobu, která je evidovaným odběratelem elektrické energie na adrese trvalého pobytu žalovaného, a žalovaný současně nezaslal žalobci své prohlášení o tom, že není vlastníkem ani uživatelem televizního přijímače. Žalovaný proto byl povinen hradit v žalovaném období televizní poplatek ve smyslu § 7 odst. 2, vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, a to ve výši stanovené dle § 12 odst. 5, 6 citovaného zákona v částce 135 Kč měsíčně. Žalovaný tuto svoji povinnost v žalovaném období nesplnil a vznikl mu tak dluh vůči žalobci ve výši žalované částky. O zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobce ze dne 27.12.2019. Žalovaný v tomto řízení netvrdil ani neprokazoval, že by u něho nedošlo k naplnění podmínek ust. § 3 odst. 1, 4 výše citovaného zákona a že by se tedy poplatníkem televizních poplatků nestal. Z těchto důvodů bylo podané žalobě vyhověno včetně příslušenství ve formě úroku z prodlení, které odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud podle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Tyto náklady představuje odměna advokáta § 14b odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po 200 Kč, 2 režijní paušály po 100 Kč, dále 21 % DPH z těchto náhrad a k tomu soudní poplatek 400 Kč, celkem 1 126 Kč.