11 C 74/2021-41 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou tomuto soudu dne 14. 1. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 250 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o., [IČO], a žalovaným došlo dne 7.8.2015 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] prostředky komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] a SMS zpráv. Před samotným uzavřením Smlouvy o zápůjčce žalovaný vyplnil dle pokynů uvedených na internetovém portálu žádost o poskytnutí zápůjčky, kterou odeslal právnímu předchůdci žalobce, kdy nutným předpokladem pro odeslání žádosti bylo seznámení se s obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, obsahem návrhu smlouvy o zápůjčce, jakož i standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, kdy s nimi odesláním výslovně souhlasil. Na základě Smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne 7.8.2015 zápůjčku ve výši 1.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou zápůjčku v této výši spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 250 Kč, vše nejpozději do 1.9.2015. Žalovaný však právnímu předchůdci ničeho neuhradil. S ohledem na prodlení žalovaného požaduje žalobkyně po žalovaném rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 2. 9. 2015 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.10.2015 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, zástupce žalobkyně se z jednání soudu omluvil. Soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů dle § 101 odst. 3. o.s.ř. 3. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že nelze mít za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 Občanského zákoníku, když k prokázání tohoto svého tvrzení žalobce doložil pouze nepodepsanou smlouvu tohoto označení s uvedením údajů o smluvních stranách v jejím záhlaví. Žalobce nijak neprokázal tvrzený kontraktační proces uzavření dané smlouvy prostřednictvím prostředků na dálku, a uzavření smluvního vztahu tvrzeného znění právě ze strany žalovaného proto nelze mít za prokázané. Žalobce sice doložil výpisem z účtu č. [bankovní účet] ze dne 7.8.2015 poukázání částky 1 000 Kč na účet č. [bankovní účet], tedy na účet, který měl být dle žalobcem předložených listin platebním účtem žalovaného, soudem však bylo dotazem na [právnická osoba], která tento účet vede, že majitelem účtu je jiná osoba než žalovaný. Byť tedy žalobce doložil Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13.10.2015 postoupení tvrzené pohledávky z původního věřitele na žalobce, existence samotné pohledávky vůči žalovanému, a to ani z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občan. zákoníku, prokázána nebyla. Z těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v plném rozsahu. 4. O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož by na náhradu nákladů měl právo žalovaný, který byl v řízení úspěšný, žalovanému však žádné náklady nevznikly, a soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.