11 C 94/2021-40 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobou podanou tomuto soudu dne 26. 2. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 850,63 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že původní věřitel společnost [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] v pozici postupitele postoupil žalovanou pohledávku na žalobce coby postupníka s účinností ke dni 16. 7. 2018. Tato skutečnost byla žalovanému v pozici dlužníka oznámena písemně dopisem ze dne 9. 12. 2020 [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli účastnickou smlouvu o poskytování služeb, v níž se [anonymizováno] zavázal zejména poskytnout žalovanému služby mimo služby elektronické telekomunikace ve smyslu ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, čímž je i dovozována pravomoc obecných soudů a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu. Předmětem služby mezi stranami bylo poskytnutí elektronického zařízení a dále i služby plateb třetím stranám (DMS, parkovací SMS, apod.) a služby mimo ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Žalovaný nehradil řádně splátky na zařízení a ani za vyúčtované služby, jak po něm bylo na základě smlouvy při běžné fakturaci požadováno. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy hradit řádně a včas svůj finanční závazek, když uhradil pouze část svého dluhu a dluží na jistině celkem 3 550,63 Kč spolu s příslušenstvím. Žalovanou částku ve výši 3 850,63 pak tvoří odkoupená pohledávka - faktura [číslo] ze dne 6. 5. 2018 ve výši 839,01 Kč, fa. [číslo] ze dne 6. 6. 2018 ve výši 1 179,32 Kč, fa. [číslo] ze dne 6. 7. 2018 ve výši 1 532,30 Kč a náklady na vymáhání pohledávky ve výši 300 Kč. Žalovaný částku neuhradil přes výzvu žalobce ze dne 8. 12. 2020. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin. V daném případě bylo soudem z žalobcem předložených listin zjištěno, že společnost [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 13. 4. 2018 účastnické smlouvy [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona číslo 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, na telefonní čísla [tel. číslo] a [tel. číslo]. Fakturami ze dne 6. 5. 2018, 6. 6. 2018 a 6. 7. 2018 [právnická osoba] vyúčtovala žalovanému mimo jiné platební služby představující ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích služby, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací a které tak nejsou službou elektronických komunikací. Na základě těchto zjištěných skutečností má soud za prokázané, že [právnická osoba] a.s. uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, na základě které byly žalovanému poskytovány i tzv. služby obsahu dle § 2 písm. n) citovaného zákona, které nejsou službami elektronických komunikací. Ty byly žalovanému vyúčtovány měsíčními vyúčtováními služeb v částkách 440 Kč za období od 6.4.2018 do 5.5.2018, ve výši 780 Kč za období od 6.5.2018 do 5.6.2018 a ve výši 560 Kč a 693 Kč za období od 6.6.2018 do 5.7.2018. Vzhledem k tomu, že žalovaný takto vyúčtované částky neuhradil, vznikla původnímu věřiteli vůči žalovanému pohledávka, která byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 16. 7. 2018 postoupena na současného žalobce jako nového věřitele dle § 1879 občan. zák., což bylo žalovanému jako dlužníku oznámeno původním věřitelem ve smyslu § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dopisem ze dne 30. 11. 2020 (zjištěno z tohoto dopisu). Tímto způsobem žalobce doložil svoji aktivní věcnou legitimaci v tomto řízení. Soud však dospěl k závěru, že není dána pravomoc soudu pro projednání a rozhodnutí věci v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozhodnutí, tedy ohledně plateb vyúčtovaných za Pevný internet [anonymizováno], neboť v tomto rozsahu se jedná o zaplacení ceny za poskytnutí veřejně dostupné služby elektronických komunikací, u nichž není dána pravomoc soudu. Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, č. j. Konf 38/2009-12, vysvětlil, že k tomu, aby mohl Český telekomunikační úřad (dále jen„ Úřad“) rozhodovat účastnické spory, musí být podle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad. Osobní předpoklad založení pravomoci Úřadu se naplní, vznikne-li spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle § 7 zákona o elektronických komunikacích na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Druhou nezbytnou podmínkou je pak věcný předpoklad, tedy povaha sporu; tato podmínka je dle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích splněna tehdy,„ pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.“ Z obchodního rejstříku je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je osobou vykonávající komunikační činnost, osoba žalovaného naplňuje charakteristiku účastníka podle § 2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích. Druhou podmínkou je povaha sporu mezi těmito osobami. Pokud jde o pohledávku žalobkyně, která představuje poplatek za službu Pevný internet [anonymizováno], jedná se jednoznačně o službu elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích a povinnost k úhradě ceny této služby je dána § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Soud proto žalobu v souladu s ustanovením § 104 odst. 1 občanského soudního řádu řízení v rozsahu uvedeném ve výroku II. zastavil a rozhodl o postoupení věci Českému telekomunikačnímu úřadu jako příslušnému správnímu orgánu. Žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 2 473 Kč, včetně příslušenství ve formě nákladů na vymáhání 300 Kč a úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků, s ohledem na výsledek sporu, nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.