13 C 142/2020-30 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu jistiny zápůjčky, kterou [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. (dále jen„ banka“) žalovanému poskytla smlouvou ze dne [datum] a kterou žalovaný bance ani žalobkyni, na niž byla pohledávka následně postoupena, dosud ani zčásti nevrátil. 2 Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci se opírá o ustanovení čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a o skutečnost, že žalovaný jakožto spotřebitel měl v době zahájení řízení bydliště v České republice (viz výpis z centrální evidence obyvatel na č.l. 11 spisu). 3 Žalovaný se k žalobě, jež mu byla doručena do vlastních rukou dne [datum] (viz doručenku připojenou k č.l. 6 spisu), nevyjádřil. 4 Soud ve věci konal jednání dne [datum]. Zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila, o jeho odročení nepožádala. Žalovaný, ač řádně předvolán (viz doručenku připojenou k č.l. 23 spisu), se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud však dospěl k závěru, že ve věci je možno rozhodnout na základě obsahu spisu a důkazů provedených při jednání, a proto věc při tomto jednání projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.