17 C 214/2021-50 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 780 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 633,02 Kč z titulu neuhrazených televizních poplatků za období od října 2017 do ledna 2020. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost tyto televizní poplatky platit, ty však neuhradil ani na výzvu k plnění ze strany zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že televizní poplatky řádně hradil prostřednictvím SIPO po celé období, kdy bydlel na adrese [adresa]. V listopadu 2014 se z uvedené adresy odstěhoval ke své přítelkyni, později manželce, [jméno] [příjmení] (rozené [příjmení]) [datum narození], a to na adresu [adresa žalovaného]. Na adrese společné domácnosti řádně hradí televizní poplatky [jméno] [příjmení] (nyní [příjmení]). Žalovaný se proto domnívá, že není neplatičem televizního poplatku, pokud televizní poplatky přestal hradit poté, co se z uvedené adresy odstěhoval a dále již sdílel společnou domácnost s osobou, která za tuto domácnost televizní poplatky řádně hradí. Zároveň nepopírá, že nesplnil ohlašovací povinnost žalobkyni, když jí řádně nenahlásil, že už není povinen hradit televizní poplatky, jelikož si této povinnosti v době kdy mu vznikla, nebyl vědom. S žalobou avšak nesouhlasí a uvádí, že ze zákona nevyplývá, že by měla osoba, která nesplní ohlašovací povinnost, žalobkyni hradit televizní poplatky za adresu, na které se zdržuje v současnosti, a rovněž i za předchozí adresu, ze které pouze neprovedla řádné odhlášení. 3. Žalobkyně k podání žalovaného uvedla, že tvrzení žalovaného o tom, že neporušil poplatkovou povinnost, jelikož poté, co sám přestal hradit televizní poplatek, se přestěhoval do společné domácnosti, ve které byl televizní poplatek hrazen jinou osobou, nerozporuje, avšak je nucena uvést, že žalovaný měl povinnost oznámit žalobkyni jakékoliv změny ohledně údajů o poplatníkovi a měl povinnost se odhlásit v případě, kdy dle jeho subjektivního názoru přestal mít povinnost platit televizní poplatek (v tomto případě z důvodu přestěhování). Žádnou takovou odhlášku žalobkyně neeviduje a rovněž ani změnu doručovací adresy. Žalobkyně uvádí, že nehledě na skutečnosti, které se od žalovaného dozvěděla v průběhu tohoto řízení, je faktem, že žalovaný nesplnil ohlašovací povinnost dle ust. § 8 odst. 8 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb. a zůstává tedy nadále poplatníkem, a proto mu svědčí zákonná povinnost hradit televizní poplatek. 4. Soud postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařídil jednání, jelikož bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a zároveň žalobkyně s takovým postupem souhlasila a souhlas žalovaného se předpokládal dle § 101 odst. 4 o.s.ř. 5. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím provozovaného dopravního prostředku. Podle § 5 odst. 2 druhá věta téhož zákona televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2. Podle § 7 odst. 5 téhož zákona odhlásí-li se poplatník z evidence poplatníků nebo sníží-li poplatník počet evidovaných rozhlasových nebo televizních přijímačů, zaplatí rozhlasový nebo televizní poplatek v původní výši rovněž za měsíc, v němž byly tyto změny oznámeny provozovateli vysílání ze zákona. Podle § 8 odst. 6 téhož zákona poplatník je povinen písemně oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě změny ve skutečnostech uvedených v odstavcích 3 až 5 do 15 dnů ode dne, kdy změna nastala, a podle odst. 8 písm. c) téhož zákona z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2. Podle § 9 odst. 3 poplatník, který ve stanovené lhůtě nesplnil povinnost podle § 8 odst. 7 nebo některou z povinností uložených v § 8 odst. 8, a současně přestal platit rozhlasový nebo televizní poplatek, je povinen zaplatit provozovateli vysílání ze zákona přirážku ve výši 1 000 Kč za každý rozhlasový nebo televizní přijímač, ze kterého je povinen platit rozhlasový nebo televizní poplatek. 6. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaný je od února 1981 přihlášen jako poplatník za užívání televizního přijímače. Z čestného prohlášení ze dne 9. 7. 2014 soud zjistil, že se žalovaný z adresy [adresa] adrese s paní [jméno] [příjmení] (rozenou [příjmení]) [datum narození], a to v době, která předchází období, za které žalobkyně po žalovaném požaduje televizní poplatek. Z centrální evidence obyvatel pak soud ověřil tvrzení žalovaného, že je paní [jméno] [příjmení] (rozená [příjmení]) manželkou žalovaného (dle výpisu z centrální evidence obyvatel od 22. 5. 2018). Dále z doloženého dokladu SIPO na jméno [jméno] [příjmení], soud zjistil, že tato osoba, žijící s žalovaným ve společné domácnosti splnila ohlašovací povinnost dle ust. § 8 odst. 2 a televizní poplatky řádně hradí, k čemuž se žalobkyně vyjádřila tak, že tuto skutečnost nijak nesporuje. 7. Soud po právním zhodnocení dospěl k názoru, že žaloba není důvodná. Dle ust. § 5 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2. Žalovaný má tedy poplatkovou povinnost ve vztahu k televiznímu poplatku za předmětné období splněnou v souladu s uvedeným ustanovením tím, že prokazatelně žije ve společné domácnosti s osobou, která splnila uvedenou oznamovací povinnost. Žalobkyně sice argumentuje tím, že žalovaný nesplnil oznamovací povinnost ve smyslu ust. § 8 odst. 8 zmíněného zákona, avšak pro tuto situaci zákon předvídá sankční nárok ve svém § 9 odst. 3, který však žalobkyně v této žalobě neuplatňuje. Žalobkyně spojuje povinnost úhrady televizního poplatku výhradně s faktem, zda byla žalovaným řádně splněna ohlašovací povinnost bez ohledu na to, že jí žalovaný v průběhu tohoto řízení sdělil, že svým jednáním naplnil situaci předvídanou v § 5 odst. 2, tedy že v předmětném období prokazatelně bydlel ve společné domácnosti s osobou, která ohlašovací povinnost splnila a za její domácnost již televizní poplatek hradila. Tuto skutečnost žalobkyně nesporovala, pouze ji nepovažovala za významnou pro uplatněný nárok. Taková konstrukce by však ve výsledku znamenala, že pokud by se žalovaný nepřestěhoval a pouze přestal televizní poplatky úplně hradit, vznikl by mu paradoxně znatelně nižší dluh, než v případě, že se zachová v souladu s § 5 odst. 2 tohoto zákona a začne sdílet společnou domácnost s osobou, která již poplatek hradí a řádně splnila ohlašovací povinnost a pouze tuto skutečnost řádným způsobem žalobkyni neohlásí. To by vedlo k absurdní situaci, ve které ten, kdo poplatkovou povinnost splní, ale pouze opomene informovat žalobkyni, dopadne hůře, než prostý neplatič. Taková situace by podle názoru soudu nebyla v souladu se záměrem zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, který právě sankcí za nesplnění informační povinnosti poplatníka (která však nebyla předmětem tohoto sporu) jej umožňuje potrestat, nicméně zároveň předpokládá situaci, kdy poplatník přestane poplatek hradit. Zánik poplatkové povinnosti podle § 5 odst. 2 druhé věta zmíněného zákona totiž nastává nikoli na základě oznámení, ale objektivně na základě právní skutečnosti, v tomto případě sestěhováním dvou poplatníků do společné domácnosti. Zanikla-li povinnost žalovaného pro žalované období platit televizní poplatek, nemohla být ani žalobkyně se svou žalobou úspěšná a soudu nezbylo, než jí zamítnout. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 150 odst. 1 o.s.ř., ačkoliv byl žalovaný v řízení zcela úspěšný a náleželo by mu tak právo na náhradu nákladů řízení složené z 2 úkonů nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., soud v tomto případě shledal důvody hodné zvláštního zřetele v tom, že žalovaný svou informační pasivitou (která mu vyplývá ze zákona) zavinil podání žaloby, když sdělením rozhodných skutečností mohl předejít vzniku tohoto soudního sporu.