17 C 268/2020-46 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 10 720 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. respektive II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE uzavřela dvě smlouvy o půjčce, první dne 24. 12. 2015, na základě které jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 2 800 Kč, úhradou za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 000 Kč a úhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit částku 34 800 Kč v 58 měsíčních splátkách po 600 Kč. Žalovaná ovšem uhradila na tento dluh pouze 30 850 Kč a po započtení této částky částečně na jistinu a částečně na úrok a ostatní poplatky tak dluží na jistině 3 041,90 Kč a inkasa 908,10 Kč. Dne 20. 3. 2016 uzavřely strany další smlouvu o půjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 1 820 Kč, úhradou za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 600 Kč a úhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit částku 22 620 Kč v 58 měsíčních splátkách po 390 Kč. Žalovaná ovšem uhradila na tento dluh pouze 15 850 Kč a po započtení této částky částečně na jistinu, na úrok a ostatní poplatky tak dluží na jistině 5 213,87 Kč a inkasa ve výši 1 556,13 Kč. Následně byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. 2. Žalovaná s výší dlužné částky souhlasila, namítla, že jí nebyla doručena předžalobní výzva a požádala o možnost dluh splácet ve splátkách. Ke službě inkasování splátek uvedla, že tato byla značně nestálá, až nakonec nechodil splátky vybírat nikdo, a neměla tak možnost splátky splácet. Navrhla zamítnout žalobu ohledně nerealizovaných inkas. 3. Žalobkyně k vyjádření žalované uvedla, že předžalobní výzva byla žalované zaslána na adresu, kterou sama žalovaná sdělila na zákaznických kartách. Ohledně způsobu vybírání splátek uvedla, že žalovaná žalobkyni kontaktovala až po podání žaloby a skutečnosti, které uvádí žalovaná ve svém vyjádření, žalobkyni nesdělila, proto se jí jeví jako nedůvěryhodné. Souhlasila s úhradou dluhu ve splátkách po 700 Kč splatných 25. den v měsíci. 4. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE uzavřely dne 23. 12. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla poskytnuta žalované částka 20 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy, jak je patrné ze smlouvy. Tuto částku se zavázala vrátit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč spolu s úrokem ve výši 2 800 Kč v sazbě 23,72 % ročně, úhradou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč (poplatek za administrativní činnost a dohodnutý úrok odpovídají v součtu úroku v sazbě 30,48 % ročně) a inkasním poplatkem ve výši 8 000 Kč. Dne 20. 3. 2016 uzavřely strany další smlouvu o zápůjčce, na základě které byla poskytnuta žalované opět v hotovosti v den podpisu částka 13 000 Kč, kterou se zavázala vrátit v 58 týdenních splátkách po 390 Kč spolu s úrokem ve výši 1 820 Kč v sazbě 23,72 % ročně, úhradou za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč (poplatek za administrativní činnost a dohodnutý úrok odpovídají v součtu úroku v sazbě 30,48 % ročně) a inkasním poplatkem ve výši 5 200 Kč. Pohledávky za žalovanou byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v prosinci 2015 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci od jednoho roku do pěti let činily průměrně 11,31 % ročně a v březnu 2015 průměrně 10,82 % ročně. Žalovaná na dluh ze smlouvy z prosince 2015 zaplatila 30 850 Kč ve 45 splátkách, což odpovídá výši inkasního poplatku 6 207 Kč (1 inkaso při ceně za 58 splátek ve výši 8 000 Kč odpovídá ceně 138 Kč) a na dluh ze smlouvy z března 2016 částku 15 850 Kč v 32 splátkách, což odpovídá výši inkasního poplatku 2 869 Kč (1 inkaso při ceně za 58 splátek ve výši 5 200 Kč odpovídá ceně 89,65 Kč). Předžalobní výzva ze dne 7. 5. 2020 byla žalované zaslána na adresu, kterou žalovaná uvedla v kartách zákazníka jako adresu určenou pro výběr splátek. 6. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o smlouvu z 23. 12. 2015, tak ohledně částky 3 041,90 Kč, která představuje dlužnou jistinu, a pokud se týká smlouvy z 20. 3. 2016, tak ohledně částky 5 213,87 Kč, která představuje dlužnou jistinu. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně platně smlouvy o zápůjčce v souladu s § 2390 a násl. OZ. Soud posoudil ujednání o administrativním poplatku jako ujednání, které slouží k pokrytí nákladů poskytovatele zápůjčky, nicméně takové náklady by měli být saturovány ze smluveného úroku, jehož hlavní funkcí je generování zisku, z něhož náklady poskytovatele mají výt hrazeny. Při posuzování platnosti sjednaného úroku tak soud posuzoval výši ujednaného úroku společně s výší administrativního poplatku a dospěl k závěru, že takto dojednaná odměna za poskytnutí peněz nijak nepřiměřeně nepřesahuje průměrné úrokové sazby a byla sjednána platně. Žalovaná porušila podmínky smlouvy a přestala pravidelné splátky hradit a nesplnila tak svou smluvní povinnost vrátit v dohodnutých termínech poskytnuté peníze, pročež soud žalobě vyhověl v části odpovídající dlužné jistině, smluvenému úroku za dobu trvání smlouvy, úhradě za administrativní činnost a za skutečně realizovanou službu inkasa včetně příslušenství v podobě smluveného úroku z této jistiny a zákonného úroku z prodlení z jistiny a smluveného úroku v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalované tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Úhrada přisouzené částky byla umožněna v přiměřených splátkách v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. U inkasního poplatku v případě nerealizovaných inkas dospěl soud k závěru, že tomuto nároku nelze vyhovět. Byť náklady na osobní inkaso jsou již tak zásadní položkou, kterou zjevně nelze saturovat ze sjednané odměny za poskytnuté prostředky, tedy úroku (který žalobkyně nazývá úrokem a administrativním poplatkem), je podstatné poukázat na skutečnost, že tu část inkasních poplatků, jejichž zaplacení žalobkyně požadovala a bylo zamítnuto, představují poplatky za nerealizovaná inkasa. Byť ujednání o hotovostním inkasu by bylo možno shledat platným, tak výkon práva, kdy se žalobkyně domáhá poplatků za inkasní služby, k nimž však ve skutečnosti nedošlo, lze považovat za zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 OZ, které nepožívá právní ochrany. Protože ale žalobkyně již započetla část plateb žalované ohledně smlouvy z 23. 12. 2015 ve výši 885 Kč a ohledně smlouvy z 20. 3. 2016 ve výši 774,87 Kč na nerealizované inkaso, zamítl soud podle § 1932 OZ ve stejné výši vzhledem k výše uvedenému kapitalizovaný úrok z prodlení ve výroku I rozsudku spolu s požadovaným poplatkem za nerealizovaná inkasa. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v rozsahu 80,15 % a neúspěšná v rozsahu 19,85 %, po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60,30 %, tedy v částce 1 357,96 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.