17 C 356/2019-82 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 3 026,28 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o účtu. Žalovanému vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek, který měl dle smlouvy povinnost vyrovnat. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Ke dni postoupení dlužil žalovaný na jistině 3 068,28 Kč a na úroku z prodlení 121,64 Kč do 1. 6. 2017. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Písemnosti mu byly doručeny prostřednictvím dožádaného soudu v Bulharsku. Podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) soud ve věci rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o účtu dne 10. 5. 2016, v níž se zavázala pro žalovaného vést účet, a ten byla povinen bance za tyto služby platit. Žalovanému byla zároveň vydána platební karta. Podle výpisu z účtu čerpal žalovaný na kartě částku 3 068,28 Kč. Ke dni 1. 6. 2017 dlužil kromě 3 068,28 Kč i úrok z prodlení 121,64 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle [číslo] odst. 1 OZ, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících OZ. Právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky z účtu do záporné hodnoty a čerpat tak poskytnutý úvěr, leč žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v rozporu s § 2399 odst. 1 OZ nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 OZ a je tak ve věci aktivně legitimována. Jelikož si žalovaný vůči žalobkyni ani jeho právnímu předchůdci svou povinnost ze smlouvy nesplnil, soud žalobě vyhověl a uložil mu dlužnou částku včetně příslušenství zaplatit, a to ve standardní třídenní lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., a to včetně příslušenství v souladu s § 1970 OZ ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, jež odůvodňuje užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tyto 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč, celkem 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.