20 C 205/2021-57 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 17. 5. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit jí částku ve výši 6 335 Kč s úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 27. 4. 2016 úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 27. 5. 2016. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 335 Kč Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku a původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 27. 4. 2016, když úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný nevrátil úvěr k datu splatnosti. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 2. 2. 2021. Poplatek za poskytnutí úvěruje je stanoven dle článku I. Smlouvy, a obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobkyní, dále náklady vznikající žalobkyni v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně již v podané žalobě projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovanou, ta se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 27. 4. 2016 s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do 27. 5. 2016 v celkové výši 6 335 Kč, tedy vrátit jistinu ve výši 5 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 335 Kč. Výše RPSN úvěru činila 1 680,12 % Smlouva byla uzavřena prostředky umožňujícími dálkový přístup. Právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 27. 4. 2016 žalovanému částku 5 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] (smlouva o úvěru, obchodní podmínky pro spotřebitelský úvěr, výpis z účtu předchůdce žalobkyně, sdělení [právnická osoba]). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z postupní smlouvy ze dne 1. 1. 2021 s tím, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 (postupní smlouva, příloha k postupní smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky s tím, že z podacího archu vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021. <i>5. Podle § 2390 občanského zákoníku platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>7. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.</i> 8. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen částečně. Soud posoudil žalobkyní předloženou smlouvu z 27. 4. 2016 za absolutně neplatnou pro její zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, jež soud dovozuje z ujednání o poplatku ve výši 1 335 Kč za 30 dnů. Úrok ve výši 324 % ročně je však nemravný a lichevní. Pokud snad žalobkyně v řízení uváděla, že se jedná o poplatek, pak je zcela zjevné, že poplatek nemohl představovat nic jiného, než úroky ve smyslu ust. § 2392 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdkyně žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Takovéto ujednání o úroku, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 178 % ročně a je ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z tohoto rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v dubnu 2016 činila 20,63 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku zápůjčky. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbě nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou zápůjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost zápůjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout. Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva. V rozsahu úroku ze zápůjčky ve výši 2 234,02 Kč vč. příslušenství proto soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti předložené smlouvy. Žalobkyně však v řízení doložila, že na účet žalovaného skutečně její předchůdkyně zaslala částku v celkové výši 5 000 Kč, a proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se přijetím částky 5 000 Kč na jeho bankovní účet od žalobkyně bez právního důvodu bezdůvodně obohatil a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně nevrátil. Počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021, ve které byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána mimo jiné k vrácení částky 15 471,49 Kč do 3 dnů s tím, že k této výzvě byl přiložen poštovní podací arch, ze kterého vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku se tato výzva dostala do sféry žalované nejpozději dne 5. 2. 2021 a od 9. 2. 2021 je tedy žalovaný v prodlení se splněním svého dluhu. Jelikož však žalovaný na výzvu dluh neuhradil, má žalobkyně podle ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení, a to v sazbě 8,05 % ročně požadovaném výslovně žalobkyní a nikoliv v sazbě dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve zbývajícím rozsahu žalobu včetně pož