28 C 225/2021-42 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 4. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 14. 9. 2018 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se banka zavázala zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky dle platného Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, který je spolu s produktovými podmínkami a všeobecnými obchodními podmínkami součástí smlouvy. Dne 21. 11. 2018 uzavřeli [právnická osoba] a žalovaný smlouvu o povoleném debetu [číslo] [číslo] [číslo], jejíž součástí byly obchodní podmínky banky. V této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně a poplatky účtovanými v souvislosti s poskytnutím úvěru dle předmětné smlouvy. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a také byl oprávněn kdykoliv úvěr částečně či zcela splatit. V souladu s obchodními podmínka přistoupila banka dne 11. 11. 2020 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Z důvodu podstatného porušení smluvních povinností spočívajícího ve vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl uhrazen v přiměřené době po jeho vzniku, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne 3. 12. 2020 k odstoupení od výše uvedené smlouvy. Žalovaný ani po odstoupení od smlouvy dluh neuhradil. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč, dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 432,59 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla dne 30. 12. 2020 smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 9. 2018 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se banka zavázala zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet]. Dne 14. 11. 2018 pak uzavřeli smlouvu o povoleném debetu, ve které se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr až do výš 5 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně a poplatky (smlouva o povoleném debetu na běžném účtu). Vzhledem k tomu, že žalovaný porušoval ustanovení smlouvy, banka úvěr zesplatnila ke dni 11. 11. 2020 (prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu) a dne 3. 12. 2020 od smlouvy odstoupila (odstoupení od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek, vyrozumění o postoupení pohledávky). Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku (předžalobní výzva k úhradě, podací arch). 5. Podle § 2662 občanského zákoníku smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet, nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 6. Podle § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená. 9. Z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zřízení a vedení běžného účtu a smlouva o povoleném debetu. Jelikož žalovaný přečerpal peněžní prostředky do nepovoleného debetu a neuhradil jej, právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky, i nárok na zaplacení smluvního a zákonného úroku z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalovanému uložil povinnost zaplatit tyto částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.