28 C 344/2020-17 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 8. 9. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 1 524 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalovaný dne 14. 6. 2020 použil veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem je žalobce a nevykázal se na výzvu kontrolního orgánu platnou jízdenkou, proto mu byla uložena kontrolním orgánem žalobce povinnost zaplatit výše uvedenou částku. Žalovaný ji však doposud nezaplatil. 2.) Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3.) Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a žalovaný se ve stanovené lhůtě v rámci výzvy, která mu byla doručena do vlastních rukou v souladu s o.s.ř., se v tomto směru nevyjádřil. Zároveň byl upozorněn, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4.) Soud má v dané věci za zjištěné, že žalovaný při kontrole provedené pracovníky [anonymizováno] podniku [anonymizováno] [obec] dne [datum] v [údaj o čase] hodin se ve voze tramvajové linky [číslo] neprokázal při provedené přepravní kontrole platným jízdním dokladem. Žalovaný neuhradil jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč tak, jak vyplývá ze Smluvních přepravních podmínek, do dnešního dne žalobci nezaplatil. 5.) Dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sbírky o drahách, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného včetně přirážky k jízdnému, nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 6.) Podle § 37 odst. 6 tohoto zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 7.) V daném případě dospěl soud k závěru, že žalovaný použil veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem je žalobce, aniž by se na výzvu kontrolního orgánu žalobce prokázal platným jízdním dokladem, a že povinnost uloženou mu kontrolním orgánem žalobce zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému dosud nesplnil. Vzhledem k tomu, že žalovanému jako cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla při kontrole pověřenou osobou žalobce dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/94 Sbírky o drahách povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, bylo žalobě vyhověno jak co do jistiny představované nezaplaceným jízdným a přirážkou k jízdnému a nepřesahuje částku uvedenou v § 37 odst. 6 citovaného zákona, tak co do úroku z prodlení, neboť počátek prodlení i výše úroku z prodlení je v souladu s § 1970 občanského zákoníku a s Nařízením vlády [číslo] Sbírky. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta. 8.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 150 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč