28 C 393/2020-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne15. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku zaplatit mu částku 675 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník k hrazení televizních poplatků. Žalobce uvedl s odkazem na ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005, pokud je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny s připojením k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinnosti od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalovaný na písemnou výzvu shora uvedenou nijak nereagoval, proto jej žalobce zařadil do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný však nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období od září 2019 do ledna 2020 ve výši 135 Kč měsíčně, a to v celkové výši 675 Kč. Tuto částku neuhradil ani poté, co byl ze strany žalobce k jejímu uhrazení upomínán. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Podle § 7 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, jenž se fyzická osoba stala poplatníkem. 5. Podle § 10 téhož zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatku, ani na základě výzvy české televize, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je [název žalobkyně] oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení, určeného předpisy občanského práva. 6. Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že žalovaný je v souladu s ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku. Žalovaný však povinnost stanovenou v § 7 zákona č. 348/2005 Sb. platit televizní poplatek ve výši stanovené prováděcím předpisem tedy ve výši 135 Kč měsíčně nesplnil, když neuhradil poplatek za období od září 2019 do ledna 2020. Žalovaný tento poplatek neuhradil ani poté, co byl ze strany žalobce opakovaně k jeho uhrazení upomínán. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. Soud proto vycházel z provedených důkazu a posoudil žalobu jako zcela důvodnou jak co do požadované jistiny, tak co do úroků z prodlení, když tento požadavek žalobce je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. 7. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu náleží plná náhrada nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady činí částku 600 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dále v paušální náhradě v paušální výši určené podle Vyhlášky č. 254/2015 za dva úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky (výzva k plnění, podání žaloby) vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 2 vyhlášky. Soud uvádí, že náklady na právní zastoupení advokátem v předmětném sporu nebyly přiznány s odkazem na nález Ústavního soudu spisové značky I. ÚS 3344/12, když soud má za to, že s ohledem na předmět sporu, když se jedná o žalobu na ustáleném vzoru, je v možnostech žalobce pověřit k podání žaloby pracovníky právního útvaru žalobce tak, aby si žalobce činnost spojenou se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečoval sám. Předáním příslušné agendy jakékoliv advokátní kanceláři postrádá racionální smysl a soud takto vynaložené náklady neshledává jako účelně vynaložené. Soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů podle § 151 odst. 3 jako by advokátem v řízení zastoupen nebyl. 8. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.