28 C 401/2020-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 25. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 24 607 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 1. 12. 2017 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, žalobkyně dodávala elektrickou energii do odběrného zařízení žalovaného na adrese [adresa]. Za dodanou elektřinu žalobkyně vyúčtovala za období od 4. 4. 2018 do 29. 3. 2019 fakturu znějící na částku 5 301 Kč se splatností dne 16. 4. 2019. Žalovaný však fakturu řádně a včas neuhradil a to ani poté, co byl ze strany žalobkyně k jejímu uhrazení upomínán. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 13. 3. 2018 smlouvu o dodávce elektřiny, na základě které dávala elektřinu žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa], že za dodanou elektřinu vystavil žalovanému fakturu za období od 4. 4. 2018 do 29. 3. 2019 znějící na částku 6 178 Kč se splatností dne 16. 4. 2019, ani v tomto případě žalovaný fakturu neuhradil. Žalobkyně dále uvedla, že uzavřela se žalovaným smlouvu o dodávce elektřiny dne 1. 12. 2017 a za dodanou elektřinu vystavila žalovanému fakturu za období od 30. 3. 2019 do 11. 6. 2019 znějící na částku 5 284 Kč se splatností dne 8. 7. 2019, ani tuto částku žalovaný neuhradil. Žalobkyně dále uvedla, že na základě shora uvedené smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 13. 3. 2018 dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa] a za dodanou elektřinu žalovanému vystavila fakturu za období od 30. 3. 2019 do 25. 6. 2019 znějící na částku 7 844 Kč se splatností dne 22. 7. 2019, ani tuto fakturu žalovaný neuhradil. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o dodávce elektřiny a to dne 1. 12. 2017 a dne 13. 3. 2018. Žalobkyně se zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa] (EAN: [číslo] a EAN: [číslo]) Žalobkyně za dodanou elektřinu vystavila faktury celkem na částku 24 607 Kč (faktury). Tyto částky žalovaný neuhradil ani poté, co byl ze strany žalobkyně k jejich uhrazení upomínán (výzva). Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 6. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Po zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o dodávce elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. ve spojení s ustanovením § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně dodávala žalovanému dané služby, žalovaný však řádně a včas vyfakturované ceny za dodávky elektřiny neuhradil a to ani poté, co byl ze strany žalobkyně k jejich uhrazení opakovaně upomínán. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu taktéž právo na požadovaný zákonný úrok z prodlení, když tento požadavek je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 437 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 985 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 607 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobkyně je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. 9. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.