31 C 26/2021-61 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 495,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 5. 11. 2020 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyni vznikla nesprávným úředním postupem Okresního soudu [okres], který dne 29. 12. 2014 pod č. j. [číslo jednací] vydal pověření k vedení exekuce pro soudního exekutora, majetková újma, kterou uplatnila prostřednictvím svého právního zástupce u žalovaného dne 4. 5. 2020. Žalovaná ke dni podání žaloby tuto žádost nevyřešila, pouze potvrdila přijetí uplatnění nároku. Žalobkyně uvedla, že rozhodčím nálezem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 10. 12. 2013 pod č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci a vykonatelnosti, bylo žalobkyni přiznáno proti [jméno] [příjmení], narozené [datum], bytem [adresa] (dále také jen povinná). Žalobkyně následně podala exekuční návrh k soudnímu exekutorovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres] se sídlem [adresa], aby na základě rozhodčího nálezu byla vedena exekuce proti povinné a pověřen byl soudní exekutor. Okresní soud [okres] pak svým shora uvedeným pověřením podle § 43a exekučního řádu vydal a pověřil soudního exekutora vedením exekuce na základě daného nebo citovaného rozhodčího nálezu. Povinná [jméno] [příjmení] následně podala návrh na zastavení exekuce, kdy o tomto návrhu rozhodl Okresní soud [okres] usnesením ze dne 30. 10. 2018 pod č. j. [číslo jednací] tak, že exekuci zastavil. K odvolání žalobkyně rozhodl [název soudu] svým usnesením ze dne 7. 2. 2019 pod č. j. [číslo jednací] tak, že zastavení exekuce potvrdil. Na základě rozhodnutí soudu obou dvou stupňů bylo žalobkyni uloženo uhradit povinnému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 24 495,40 Kč sestávající se z částky 11 785 Kč jako náhrada nákladů řízení, kterou byla povinna žalobkyně uhradit na základě usnesení Okresního soudu [okres] ze dne 30. 10. 2018 pod č. j. [číslo jednací] a částka 12 710,40 Kč, kterou byla povinna žalobkyně uhradit na základě usnesení [název soudu] ze dne 7. 2. 2019 pod č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně tyto náklady uhradila dne 19. 3. 2019 tím, že je poslala na účet právního zástupce povinného. Žalobkyně uvedla, že tato újma vznikla v přímé souvislosti s nesprávným úředním postupem, a to pověřením k vedení exekuce, kdy Okresní soud [okres] následně sám v usnesení o zastavení exekuce rozhodl o tom, že exekuci zastavuje pro tvrzenou neplatnost rozhodčí smlouvy, což je věc, kterou měl exekuční soud povinnost posoudit a mohl posoudit již při pověřování soudního exekutora k vedení exekuce a pověření k vedení exekuce neměl vydat. Naopak měl dát pokyn soudnímu exekutorovi, aby exekuční návrh zamítl. Ten samý soud, který vydal pověření k vedení exekuce, pak exekuci zastavil, aniž by se změnily skutkové okolnosti. Šlo pouze o jiné právní posouzení. Na rozhodnutí o zastavení exekuce je tedy nezbytné nahlížet jako na rozhodnutí, kterým byl konstatován nesprávný úřední postup při pověřování k vedení exekuce. Žalobkyně uvedla, že využila svého práva a obrátila se svým exekučním návrhem na soudního exekutora, který pak měl povinnost do 15 dnů požádat soud o pověření a soud měl do 15 dnů pověření vydat, případně dát soudnímu exekutorovi pokyn k zamítnutí exekučního návrhu. Pověření či pokyn soudu jsou pro exekutora závazné. Žalobkyně tedy plným právem jednala s důvěrou v postup exekučního soudu, kdy je zcela nelogické, aby na žalobkyni byly v rámci posouzení existence a vykonatelnosti exekučního titulu kladeny vyšší nároky než na soud, když zhodnocení exekučního titulu je výlučným právem a zároveň i povinností soudu. V daném případě byl tedy nezákonně pověřen soudní exekutor vedením exekuce a stejný soud, který pověření vydal, ji později pro nezákonnost při nezměněném stavu věci zastavil z důvodu shledání vady exekučního titulu. Žalobkyně pak poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 27. 6. 2017, podle něhož má Česká republika odpovídat povinné, proti které byla nezákonně nařízena exekuce. Z toho tedy žalobkyně dovodila, že tak musí ČR odpovídat i oprávněné, když soud nesprávným úředním postupem pověřil soudního exekutora vedením exekuce. Žalobkyně poukázala na to, že již od roku 2011 je sjednocena judikatura k rozhodčím doložkám a zastavení exekuce. Poukázala na usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2011 pod sp. zn. [spisová značka] zveřejněné ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako [spisová značka]. Podle některých názorů je judikatura sjednocena až od roku 2013. Žalobkyně poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013 pod sp. zn. [spisová značka] a uvedla, že exekučnímu soudu měla být tato judikatura známa. Ve vztahu k rozsahu náhrady újmy pak žalobkyně poukázala na nález Ústavního soudu pod sp. zn. [ústavní nález] ze dne 4. 1. 2017 a dále pak na judikát [číslo] ze sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [číslo] pod sp. zn. [spisová značka] z 10. 5. 2016. Žalobkyně se tak domáhá v souvislosti s nesprávným úředním postupem náhrady majetkové újmy spočívající v nákladech povinné v celkové výši 24 495,40 Kč, když vedle této dlužné částky požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení od 5. 11. 2020, tedy kdy 4. 11. 2020 uplynula 6 měsíční lhůta od uplatnění nároku u žalované. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznala. Žalovaná učinila nesporné, že u ní žalobkyně dne 4. 5. 2020 uplatnila z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 24 495,40 Kč, kdy žalovaná konstatovala, že v postupu Okresního soudu [okres] nelze shledat nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Pokud se žalobkyně domáhá náhrady škody, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu [okres] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] spočívajícím v nesprávném posouzení rozhodčího nálezu, který byl předložen jako exekuční titul pro vydání rozhodnutí o nařízení exekuce na majetek povinné, pak žalovaná konstatovala, že v postupu Okresního soudu [okres] nelze shledat nesprávný úřední postup podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., kdy okresní soud při posuzování exekučního návrhu postupoval zcela v souladu s právními předpisy, jakož i v souladu s ustálenou judikaturou soudu. Exekuční soudy byly povinny při nařizování exekuce zkoumat exekuční titul z hlediska jeho formální a materiální vykonatelnosti. Žalovaná se však domnívá, že exekuční soudy i nadále nejsou povinny přezkoumávat správnost exekučního titulu, zejména jeho obsah a nejsou povinny opravovat jeho nedostatky při jeho vydání. Z odůvodnění rozhodnutí pak vyplývá, že exekuce byla zastavena z toho důvodu, že ve smlouvě uzavřené žalovanou jsou sjednány úroky zjevně zcela v rozporu s dobrými mravy. Má za to, že rozhodčí nález splňoval veškeré podmínky materiální a formální vykonatelnosti, byl vydán osobou k tomu pravomocnou a nelze přičítat odpovědnost Okresnímu soudu [okres], respektive státu za to, že ujednání o úrokové sazbě uzavřené mezi stranami rozhodčího nálezu bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. 3. V replice k vyjádření žalované pak žalobkyně uvedla, že za situace, kdy exekuční soud dospěl k závěru, že rozhodčí smlouva je absolutně neplatná, tak logicky nemohl být rozhodčí nález nikdy formálně ani materiálně vykonatelný. Pokud tedy soud na toto rezignoval a pouze formálně pověřil exekutora, aniž by ověřil, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady, když ten samý soud následně shledal, že rozhodčí nález nikdy nebyl formálně a materiálně vykonatelný pro absolutní neplatnost rozhodčí smlouvy, dopustil se tím objektivně zcela jednoznačně nesprávného úředního postupu. Žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 27. 6. 2017, neztotožnila se se závěrem žalované, že důvodem pro zastavení exekuce byly úroky v úvěrové smlouvě, ale exekuce byla zastavena proto, že byla dovozena od počátku absence vykonatelného exekučního titulu. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 5. Z exekučního návrhu ze dne 7.11.2014 má soud za prokázané, že oprávněná požádala o pověření soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] provedením exekuce proti povinné [jméno] [příjmení] podle § 43a odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu podle vykonatelného rozhodčího nálezu č. [číslo jednací] ze dne 10.12.2013 vydaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 6. Z pověření soudního exekutora vydaného Okresním soudem [okres] dne 29.12.2014 pod č.j. [číslo jednací] má soud za prokázané, že tento soud pověřil ve věci oprávněné [právnická osoba] proti povinné [jméno] [příjmení] podle § 43a odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu podle vykonatelného rozhodčího nálezu č. [číslo jednací] ze dne 10.12.2013 vyda