31 C 48/2021-50 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 9. 12. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od 8. 12. 2020 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2020 uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 26. 10. 2016 úvěrovou smlouvu, kterou však není schopna doložit, neboť tato nebyla nikdy podepsána, proto žalobkyně požaduje po žalovaném vydání peněžitého plnění z titulu bezdůvodného obohacení, když původní věřitel poskytl žalovanému dne 26. 10. 2016 částku ve výši 2 500 Kč, a to na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný z této částky žalobkyni nevrátil ničeho, když dlužnou částku nevrátil ani po písemné upomínce ze dne 26. 8. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci se konalo první ústní jednání dne 31. 5. 2021 a druhé ústní jednání dne 30. 8. 2021, když k tomuto jednání byli účastníci vždy řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svoji neúčast u tohoto jednání omluvila a žádala, aby soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez náležité omluvy k tomuto jednání nedostavil, o odročení jednání nepožádal. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků. 4. Z provedeného dokazování má pak soud za prokázané, že dne 26. 10. poskytl původní věřitel na účet č. [bankovní účet] patřící paní [celé jméno svědkyně] částku 2 500 Kč. Z přípisu ze dne 26. 8. 2020 má soud za prokázané, že původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z výzvy ze dne 26. 8. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z potvrzení ČSOB ze dne 11. 3. 2021 má soud za prokázané, že na účet majitele [celé jméno svědkyně] byla dne 26. 10. 2016 připsána částka 2 500 Kč. Podáním, které doručila žalobkyně soudu dne 25. 5. 2021, pak navrhla provést k důkazu svědeckou výpověď paní [celé jméno svědkyně] za účelem zjištění, zda tuto poskytnutou platbu vydala žalovanému, či si ji ponechala. 5. Soud se pokusil navrhovaný důkaz provést, avšak marně, neboť navrhovaná svědkyně se na předvolání soudu k jednání nedostavila, když doručovací adresa žalované je adresou Městského úřadu. 6. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným, kdy žalobkyně tedy v řízení prokázala, že na účet vedený na jméno paní [celé jméno svědkyně] poskytla částku ve výši 2 500 Kč. Pokud by měl soud toto plnění posoudit vůči žalovanému jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, pak v tomto řízení nebylo prokázáno, že by došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, když z provedeného dokazování má soud za to, že předmětná částka ve výši 2 500 Kč byla poskytnuta osobě odlišné. Je to tedy paní [celé jméno svědkyně], která se mohla na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatit, nikoli pak žalovaný i pro případ, že by mezi paní [celé jméno svědkyně] a žalovaným existovala jakákoliv další dohoda o osudu těchto finančních prostředků. Žalobkyně, která se k ústnímu jednání nedostavila, se pak dobrovolně vzdala poučení, které by se jí v této věci ze strany soudu dostalo. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo nic jiného, než žalobu zamítnout tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno. 9. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by to byla žalovaná, která by měla právo na plnou náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu soud nemá za prokázané, že by žalované náklady vznikly, a proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.