34 C 121/2021-21 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 3 539,81 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku, představující odměnu za zajištění služeb třetích stran z titulu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. 2. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 12. 2017 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, v níž si strany mimo jiné domluvily též to, že žalobkyně bude žalovanému poskytovat k jeho telefonnímu číslu [tel. číslo] služby třetích stran, které lze užívat prostřednictvím sítě žalobkyně jako operátora, a které neposkytuje žalobkyně, ale jiné subjekty za podmínek sjednaných mezi žalovaným a těmito subjekty. Veškeré pohledávky, které tímto vzniknou třetí straně, příslušná třetí strana postupuje vždy žalobkyni, která je oprávněna je vyúčtovat a je oprávněna po žalovaném vlastním jménem a na vlastní účet vymáhat. Dále se žalovaný zavázal, že bude žalobkyni platit poplatek za pojištění jeho mobilního telefonu HUAWEI P9 lite mini ve výši 99 Kč měsíčně. Žalobkyně vyúčtovala za období od 12. 12. 2017 do 11. 1. 2018 žalovanému služby třetích stran ve výši 1 793,89 Kč, za období od 12. 1. 2018 do 11. 2. 2018 v celkové výši 1 229,94 Kč, za období od 12. 2. 2018 do 11. 3. 2018 v celkové výši 218,98 Kč a za stejná období poplatky za pojištění ve výši 99 Kč, spolu 297 Kč. Splatnost poslední faktury určila na 29. 3. 2018. Dne 11. 6. 2018 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li dobrovolně zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou. 3. Soud ujednání účastníků posoudil jako smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací podle § 7 odst. 1 písm. b) zák. č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, na základě které se žalobkyně jako poskytovatelka zavázala poskytovat žalovanému jako zákazníkovi dohodnuté veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Žalovanému byly tímto způsobem poskytnuty služby, které žalobkyně ve svých VOP označuje jako služby třetích stran, tedy služby, které si žalovaný objednal od třetích subjektů a jejichž cenu se zavázal dle VOP žalobkyně uhradit přímo žalobkyni. Nezaplatil-li žalovaný ve dnech určených žalobkyní ve vyúčtováních, ocitl se podle § 1968 o. z. v prodlení a proto žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.