34 C 135/2021-20 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 18 590 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že je poskytovatelem zdravotních služeb pověřeným svým zřizovatelem Statutárním městem Plzeň k péči o novorozence, kojence a děti do tří let v sociální a zdravotně sociální tísni. Žalovaná dne 1. 2. 2018 podala žádost o umístění svého syna [jméno] [příjmení], narozeného [datum], u žalobkyně. Nezletilý byl přijat dne 5. 2. 2018 a propuštěn 20. 3. 2019. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení příspěvku na úhradu zaopatření dítěte za dobu od 5. 2. 2018 do 19. 3. 2019 ve výši 45 Kč za jeden den do doby, než [jméno] [příjmení] dosáhl 1 roku věku a 50 Kč za jeden den od jednoho roku do tří let jeho věku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud vzal za prokázané, že dne 1. 2. 2018 žalovaná požádala o umístění svého syna [jméno] [příjmení], [datum narození], u žalobkyně, která je dětským domovem pro děti do tří let věku. Syn žalované byl u žalobkyně umístěn od 5. 2. 2018 do 20. 3. 2019. Dne 18. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li dobrovolně zaplacena, obrátí se na soud se žalobou. 4. Že je žalobkyně dětským domovem pro děti do tří let věku, je prokázáno zřizovací listinou ze dne 29. 3. 2007 (viz body 5 a 6) a dodatkem č. 2 ke zřizovací listině ze dne 22. 5. 2012. Skutečnost, že [jméno] [příjmení] je synem žalované, je prokázáno z rodného listu ze dne 6. 2. 2018. To, že žalovaná požádala o jeho umístění u žalobkyně, je prokázáno písemnou žádostí ze dne 1. 2. 2018. Vyzvání žalované k dobrovolné úhradě žalované pohledávky vyplývá z předžalobní upomínky ze dne 18. 3. 2020, která dle razítka byla odeslána žalované dne 20. 3. 2020. 5. Po právní stránce soud vyšel z § 44 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, dle něhož osoby povinné výživou jsou povinny přispívat poskytovateli na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově pro děti do tří let věku, popř. též jeho průvodce. Jelikož žalovaná je matkou umístěného dítěte, má k umístěnému dítěti vyživovací povinnost stanovenou v § 910 odst. 1 občanského zákoníku, a proto je povinna přispívat poskytovateli na úhradu zaopatření jejího dítěte umístěného v dětském domově. Výše příspěvku je s přihlédnutím k zákonnému zmocnění v § 44 odst. 4 větě druhé zákona o zdravotních službách stanovená ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 56/2012 Sb. o příspěvku na úhradu zaopatření dítěte a jeho průvodce v dětském domově pro děti do tří let věku. Dle jeho § 1 písm. a) činí výše příspěvku, jde-li o dítě do jednoho roku věku, 45 Kč denně, jde-li o dítě od jednoho do tří let věku, činí výše příspěvku 50 Kč denně. Podle § 2 odst. 1 této vyhlášky se příspěvek hradí za kalendářní měsíc podle počtu dnů pobytu dítěte a jeho průvodce v dětském domově. Den propuštění z dětského domova se nezapočítává. Nezletilé dítě do jednoho roku věku strávilo v dětském domově dobu od 5. 2. 2018 do 1. 2. 2019 a ve věku do tří let věku dobu od 2. 2. 2019 do 20. 3. 2019. Proto žalobkyni vznikl nárok na zaplacení příspěvku za období od 5. 2. 2018 do 1. 2. 2019 po 45 Kč denně a od 2. 2. 2019 do 19. 3. 2019 po 50 Kč denně, spolu 18 590 Kč. 6. Podle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 56/2012 Sb. příspěvek za kalendářní měsíc si uhradí osoba povinna výživou do osmi dnů po uplynutí kalendářního měsíce, v němž dítě nebo průvodce v dětském domově pobývali. Dojde-li k propuštění z dětského domova v průběhu kalendářního měsíce, příspěvek uhradí tato osoba do osmi dnů od propuštění. Bylo proto povinností žalované zaplatit část příspěvku odpovídající pobytu dítěte a průvodkyně za ten který kalendářní měsíc vždy do osmého dne následujícího měsíce. Pokud jde o část příspěvku za poslední měsíc pobytu dítěte, ten se stal splatným 28. 3. 2019. Jelikož čas plnění byl stanoven zákonem, byla žalovaná povinna plnit i bez vyzvání žalobkyně (§ 1958 odst. 1 občanského zákoníku). Nezaplatila-li žalovaná ve splatnosti, ocitla se podle § 1968 občanského zákoníku v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.