34 C 5/2021-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení byl (po zastavení řízení co do zaplacení jistiny ve výši 1 208 Kč usnesením ze dne 14. 7. 2021 pro částečné zpětvzetí) žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 208 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení, představující příslušenství pojistného ve výši 1 208 Kč z titulu pojistné smlouvy [číslo] ze dne 20. 3. 2019. 2. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 20. 3. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout životní pojištění, a žalovaná se zavázala platit pojistné ve výši 302 Kč měsíčně. Za období od 20. 4. 2019 do 20. 8. 2019 činí pojistné 1 208 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě pojistného upomínkami z 2. 6. 2020 a z 3. 7. 2020 a upozornila ji, že nebude-li uhrazeno dobrovolně, podá žalobu. 3. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky podle § 2758 o. z., neboť žalobkyně se zavázala vůči žalované poskytnout jí pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním, a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni pojistné. Jelikož žalovaná svůj dluh nezaplatila při splatnosti, ocitla se podle § 1968 o. z. v prodlení nejméně za dobu od 21. 8. 2019 do 24. 2. 2021, kdy žalovaná měla pojistné uhradit, a proto žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně patrně přehlédla, že zaplacení jistiny mělo za následek zastavení úročení zákonným úrokem z prodlení, nicméně tato skutečnost se procesně nikterak bez dalšího neprojevila. Žalobu co do zaplacení zákonného úroku z prodlení od 25. 2. 2021 do zaplacení nevzala zpět a žalovaná dle tvrzení žalobkyně již v prodlení se zaplacením jistiny nebyla, a proto soud žalobu v tomto rozsahu zamítl. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná a její neúspěch byl bagatelní a měl původ v přehlédnutí, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 208 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 889 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 208 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 400 Kč ve výši 294 Kč. Jelikož se však jedná o řízení v bagatelní věci, přičemž platí, že jedním z požadavků spravedlivého procesu podle článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod je, aby v bagatelních věcech náhrada nákladů řízení nepřesahovala zpravidla žalovanou částku (srov. nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3859/17), soud na náhradě nákladů řízení přisoudil toliko částku 1 208 Kč, když nespatřil v souzeném případě pro výjimku z tohoto požadavku žádný důvod.