36 C 331/2020-219 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 300 000 Kč a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci tohoto řízení jsou bývalými manžely, kdy manželství uzavřeli dne [datum] s tím, že manželství bylo rozvedeno [anonymizováno] soudem rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum]. Žalovaná částka, jíž se touto žalobou domáhá, pochází z doby před vznikem uzavření manželství, kdy žalobce poskytl žalované finanční plnění ve výši 300 000 Kč, kdy tento závazek byl mezi účastníky tohoto řízení stvrzen písemnou smlouvou o půjčce ze dne 20. 5. 2011. Tato smlouva byla uzavřena v písemné formě zejména z toho důvodu, že se strany spolu znaly teprve krátce a byl na obou stranách zájem mít o realizaci půjčky písemný doklad. Žalobce svůj závazek ze smlouvy splnil, kdy prostřednictvím celkem 3 bankovních převodů poukázal ze svého bankovního účtu ve prospěch žalované finanční částky a to dne 13. 4. 2011 jí zaslal na účet č. [bankovní účet] částku 260 000 Kč, dne 11. 5. 2011 jí zaslal na účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč a dne 20. 5. 2011 jí poslal na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku v souhrnné výši 300 000 Kč uhradit žalobci nejpozději do 31. 12. 2012, avšak tato dluh ke dni podání této žaloby neuhradila ani z části. Žalobce v době trvání manželství závazek z půjčky neřešil, avšak žalovaná ani po zániku manželství dlouhodobě nejeví o nápravu situace žádný zájem a na urgence ze dne 15. 1. 2020 a 20. 1. 2020 nikterak nereagovala v tom smyslu, že by svůj závazek vůči žalobci splnila. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2020. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala odpor. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla soudu, aby jí zamítl, neboť tvrzený nárok žalobce není po právu. Ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že v době, kdy spolu účastníci žili v partnerském poměru, poradil žalobce žalované, aby si tato zřídila offsetový účet k hypotéce, jejíž tehdejší zůstatek činil právě částku ve výši 260 000 Kč s tím, že tuto částku jí zapůjčí a ona nebude muset platit úroky z úvěru, ale bude splácet pouze jistinu. K potvrzení této skutečnosti žalovaná předložila soudu email ze dne 13. 4. 2011, kterým mu přeposlala dodatek z banky, ve kterém bylo uvedeno číslo offsetové účtu a z tohoto důvodu je také číslo účtu jiné, než kam jí žalobce následně posílal peníze ze smlouvy o půjčce. Tyto finanční prostředky ve výši 260 000 Kč ležely na offsetovém účtu až do 18. 4. 2013, kdy poté, co v červenci 2012 došlo k odpuštění dluhu, žalovaná provedla předčasné splacení úvěru ke dni konce fixace úrokové sazby, tedy k 18. 4. 2013. Žalovaná dále uvedla, že před uzavřením manželství byla na základě kupní smlouvy ze dne [datum] výlučným vlastníkem nemovitosti: [anonymizováno 5 slov] o výměře [výměra] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [část obce], [adresa] (rodinný dům) a parcela [číslo] o výměře [výměra] (zahrada) nacházející se v [katastrální uzemí], okres [okres], zapsané na [list vlastnictví] (dále též jen„ [část obce]“). K písemné smlouvě o půjčce žalovaná uvedla, že tato vznikla na základě rozhodnutí žalobce, že tento bude financovat rekonstrukci chalupy. V souvislosti s danou písemnou smlouvou o půjčce zaslal žalobce žalované na její účet 14 x po 20 000 Kč, celkem tedy 280 000 Kč, které se v průběhu roku 2011 spotřebovaly na zaměření pozemku, studnu, pasport stavby, projekt, okna, zednické práce, atd. V únoru 2012 uzavřeli účastníci manželství darovací smlouvu, kdy jedinou možností, jak žalovaná mohla žalobci dluh splatit, bylo převedení podílu [část obce] žalobci. Žalovanou vložené finanční prostředky do [část obce] plus prostředky, které žalobce žalované poskytl ze smlouvy o půjčce, činily dohromady cca 1 000 000 Kč, proto se účastníci dohodli tak, že žalovaná na žalobce převede 1/2 [část obce] a tím dojde k vyrovnání celého dluhu ve výši 540 000 Kč. Žalovaná proto darovací smlouvou ze dne 4. 7. 2012 darovala žalobci ideální 1/2 [část obce]. Z tohoto důvodu považuje žalovaná podání žaloby v rozporu s dobrými mravy, neboť půjčka byla tímto způsobem mezi stranami zcela vyrovnána, kdy nebylo jiného důvodu, proč by žalovaná převáděla polovinu svých výlučných nemovitostí na žalobce, než za účelem vyrovnání jím poskytnutých prostředků v celkové výši 540 000 Kč. Dne 23. 5. 2016 se žalovaná odstěhovala ze společné domácnosti a následně bylo zahájeno rozvodové řízení. Ohledně podílového spoluvlastnictví k [část obce] byl nakonec po řízení o určení vlastnického práva v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílové spoluvlastnictví schválen soudní smír usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka], na jehož základě se výlučným vlastníkem nemovitosti stala matka žalobce, která na vypořádacím podílu vyplatila žalované částku ve výši 800 000 Kč. Žalovaná dále poukázala na nesrovnalosti ve vztahu k výzvám žalobce k vrácení půjčených finančních prostředků, kdy například dne 20. 1. 2020 byla žalovaná vyzývána k úhradě částky 300 000 Kč; dne 21. 1. 2020 byla vyzývána k vrácení 12 x 20 000 Kč; dne 19. 2. 2020 byla prostřednictvím právního zástupce žalobce opětovně vyzvána k vrácení 300 000 Kč a dne 1. 3. 2020 byla žalobcem vyzvána k vrácení 20 000 Kč poskytnutých dne 15. 6. 2011. Na tyto výzvy žalovaná opakovaně reagovala prostřednictvím svého zástupce a to odpověďmi ze dne 20. 1., 21. 1. a 24. 1. 2020 s tím, že výzvy žalobce považuje za nedůvodné a v rozporu s dobrými mravy, neboť veškeré majetkové vztahy vzniklé před uzavřením manželství byly narovnány shora uvedeným darováním nemovitosti. 3. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl následující. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalované ohledně toho, že v době poskytnutí půjček tito žili jako druh a družka a společně i hospodařili. Dle vyjádření žalobce účastníci se téměř po celý rok 2011 navštěvovali a nesdíleli společnou domácnost. K poskytnutí finančních prostředků ve výši 260 000 Kč žalobce uvedl, že jeho pozice byla taková, že žalobce půjčí žalované částku ve výši 260 000 Kč a to za účelem ušetření úroků, když žalovanou zmiňované zřízení offsetové hypotéky bylo výhradně v její režii. Z důvodu, aby žalovaná ušetřila na úhradě úroků, proběhla mezi účastníky domluva, že žalobce poskytne potřebnou částku žalované jako bezúročnou půjčku. Žalovaná však zcela ignoruje tu skutečnost, že v době zapůjčení částek ve výši 260 000 Kč a posléze navazujících 2 x 20 000 Kč nebylo mezi účastníky řízení možno vědět či predikovat, jakým směrem se bude jejich vztah ubírat, a proto probíhaly půjčky peněz ze strany žalobce vůči žalované bezhotovostně s označením půjčka, aby mezi stranami bylo postaveno na jisto, že se jedná o vzájemný závazek. Prvotní požadavek na vystavení písemné smlouvy ohledně půjčky žalované částky navíc vzešel ze strany žalované, když tomuto žalobce vyhověl a došlo k uzavření smlouvy o půjčce ze dne 20. 5. 2011, když den uzavření smlouvy koresponduje se dnem provedení třetí z uvedených transakcí, jíž došlo k dovršení žalované částky ve výši 300 000 Kč. Žalobce dále odkázal na zprávu pro příjemce vztahující se k vyplacení částky 260 000 Kč, kde je doslovně uvedeno půjčka 2,25, což odkazuje na výši úrokové sazby, kterou by jinak žalovaná platila své bance za úvěr. Žalovanou předkládaný email ze dne 13. 4. 2011 s tímto koresponduje, pročež žalobce kvituje tvrzení žalované, že částka ve výši 260 000 Kč skutečně sloužila k financování hypotéky žalované. S ohledem na další potřebu finančních prostředků ze strany žalované se účastníci posléze dohodli na poskytnutí dalších 2 půjček ze strany žalobce, které jednotlivě činily částku ve výši 20 000 Kč, kdy tyto byly realizovány rovněž bankovními převody s předmětem„ půjčka“. Tyto částky měly být žalovanou užity k uspokojení tehdejších potřeb ve vztahu k jejím specifikovaným nemovitostem na adrese [obec a číslo] a [ulice a číslo]. Žalobce dále upozorňuje, že v době uzavření smlouvy o půjčce nevěděl, zdali bude žalované půjčovat další finanční prostředky, natož pak v jaké výši a z tohoto důvodu se tedy písemná smlouva o půjčce ve výši 300 000 Kč vztahuje právě k 3 platbám z jeho bankovního účtu specifikovanými pod bodem 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Následně pak žalobce poskytl žalované dalších 12 půjček po 20 000 Kč a to v termínech, 15. 6. 2020, 29. 6. 2020, 12. 7. 2020, 3. 8. 2020, 9. 8. 2020, 17. 8. 2020, 7. 10. 2020, 19. 10. 2020, 2. 11. 2020, 11. 11. 2020, 18. 11. 2020, 30. 11. 2020 a 17. 12. 2020. K uzavření darovací smlouvy a důvodům, které vedly žalovanou k uzavření darovací smlouvy, žalobce uvedl, že žalovaná měla zájem darováním poloviny spoluvlastnického podílu na [část obce] motivovat žalobce k financování rekonstrukce nemovitosti v době po uzavření manželství bez obav z prodeje a zároveň tento záměr prezentovala jako poděkování žalobci za jeho osobní úsilí o zvelebení objektu. Žalobce odmítl, že