39 C 248/2017-504 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 8. 9. 2017 a doplněnou dne 19. 9. 2017 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku ve výši 10 000 000 Kč jako náhradu škody za společenskou újmu, částku 8 000 000 Kč pak za poškození zdraví. Uvedl, že usnesením [název soudu] ze dne 26. 4. 2013 č. j. [spisová značka] byl vzat do vazby, když předtím byl již od [datum] zadržen [stát. instituce]. Z vazby byl propuštěn dne 10. 6. 2013 na základě usnesení Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 10. 6. 2013 č. j. [spisová značka], trestní řízení bylo dále vedeno na svobodě. Rozsudkem [název soudu] ze dne 9. 6. 2016, který nabyl právní moci dne 25. 6. 2016, č. j. [spisová značka], byl obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu Trestní stíhání jej poškodilo jak fyzicky, tak psychicky. Po uvalení vazby se u žalobce začaly projevovat [anonymizováno] a stavy [anonymizována dvě slova], vyvrcholením byl [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dne 25. 2. 2014. Následkem tohoto pokusu byl v době od 27. 2. 2014 do 11. 4. 2014 hospitalizován na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice [obec], od té doby se ambulantně léčí v psychiatrické ordinaci [celé jméno svědkyně]. Před vzetím do vazby se nikdy psychiatricky neléčil, netrpěl žádnou duševní poruchou, byl v naprostém pořádku. Po propuštění mu byla diagnostikována těžká depresivní porucha s posttraumatickou stresovou poruchou. Před vzetím do vazby se léčil pro onemocnění ledvin ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]). Ve vazbě však došlo k přerušení kortikoidní léčby, adekvátní léčba vůbec nebyla poskytována. Při zatčení Policií České republiky zkolaboval, byl do dalšího dne hospitalizován v [právnická osoba] [obec], měl bolesti na [anonymizováno], byla mu zjištěna [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] léčba. Ta však v důsledku pobytu ve vazbě nebyla nasazena, naopak bylo konstatováno, že je schopen výkonu vazby. Dne 10. 6. 2013 byl žalobce z vazby eskortován v důsledku svého špatného zdravotního stavu do nemocničního zařízení, kde mu byla diagnostikována [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a následně byl z vazby propuštěn. K elektrické kardioverzi, která mu byla doporučena, došlo až dne 4. 9. 2013. V důsledku tohoto poškození zdravotního stavu není žalobce schopen pracovat, vést kvalitní život, opakovaně musí docházet k lékařům a užívat velké množství léků i se silnými nežádoucími účinky, za újmu na zdravotním stavu požaduje odškodnění 8 000 000 Kč. Co se týče částky 10 000 000 Kč, žalobce uvedl, že tím, že byl vzat do vazby a bylo medializováno jeho trestní stíhání, přerušila s ním kontakt jeho matka [celé jméno svědkyně] a uvedla, že ho vydědí. Bratr [celé jméno svědka] a dcera žalobce [jméno] [celé jméno svědkyně] s ním přestali komunikovat. Rozpadlo se také jeho manželství s [jméno] [celé jméno svědkyně], která požádala o úpravu výchovy a výživy k nezletilé dceři [jméno]. Ke dni podání žaloby sice sdílí s manželkou společnou domácnost, ale pouze kvůli dceři. Problémy nastaly také ve vztahu k obchodním partnerům, kteří s ním v důsledku reportáže na regionální televizi [příjmení] přerušili kontakt, nedokončili již zahájené obchodní případy, újmu žalobce vyčíslil na částku ve výši 10 000 000 Kč. 2. K podané žalobě se žalovaná vyjádřila dne 6. 10. 2017 a uvedla, že navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu, neboť jednak byl žalobce již odškodněn za dobu, kterou strávil ve vazbě, dále pak žalovaná zpochybnila, že by trestní stíhání bylo podstatnou příčinou zhoršení zdravotního stavu žalobce, který se již před vzetím do vazby s onemocněním ledvin léčil. Co se pak týče poškození dobrého jména, žalovaný upozornil, že podle opisu rejstříku trestů má žalobce již pět záznamů, u Okresního soudu v Ústí nad Labem na něj navíc byla v roce 2014 podána další obžaloba. Žalovaný potvrdil, že dne 22. 6. 2017 žalobce uplatnil nárok na poskytnutí náhrady ve výši 18 000 000 Kč, nebylo mu však ze strany Ministerstva vyhověno. Původní nárok vznesl žalobce dne 11. 9. 2016, kdy uplatnil náhradu nákladů obhajoby ve výši 165 377 Kč a zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonnou vazbou ve výši 72 000 Kč. Až dne 23. 3. 2017 rozšířil svůj nárok o dalších 18 000 000 Kč s tím, že se jedná o újmu nemajetkovou. Podle názoru žalované je tento nárok promlčen, neboť nebyl uplatněn v šestiměsíční promlčecí lhůtě (trestní řízení bylo pravomocně skončeno dne 25. 6. 2016 a nejpozději tímto dnem se žadatel dozvěděl o újmě a kdo za ni odpovídá). Žalovaná ve svém obsáhlém vyjádření konstatovala, že nesporuje existenci odpovědnostního titulu ve formě nezákonného rozhodnutí, ovšem nejenže není jednoznačně stanovena výše škody, zejména pak není prokázána příčinná souvislost mezi poškozením zdraví a trestním stíháním, samozřejmě s tím, že prvotní je vznesená námitka promlčení. 3. Po provedeném dokazování byl ve věci dne 29. 11. 2018 vynesen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta, soud shledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou. K odvolání žalobce ale Krajský soud v Plzni rozsudek ze dne 29. 11. 2018 zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. V usnesení ze dne 13. 12. 2019 č.j. 64 Co 206/2019 – 296 uvedl, že sám žalobce nezavinil marné uplynutí promlčecí doby k uplatnění nároku na nemajetkovou újmu, promlčení nároku by pro něj bylo zvlášť citelným postihem. Krajský soud uvedl, že po doplnění dokazování dospěl k závěru, že právě v době, kdy plynula doba pro uplatnění nároků, se zdravotní stav žalobce zhoršil, neumožňoval mu záležitosti související s odškodněním vyřizovat. Soudu prvního stupně uložil doplnit dokazování a znovu posoudit nárok žalobce včetně otázky příčinné souvislosti mezi tvrzenou nemajetkovou újmou a nezákonným trestním stíháním. Soud je tímto rozhodnutím vázán, a nadále tedy postupoval tak, že nárok na náhradu újmy promlčen není. 4. V průběhu dokazování byly provedeny soudem přípisy, které si vyměňovala právní zástupkyně žalobce se žalovanou. Dne 11. 9. 2016 požádal žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně o vyplacení náhrady za nezákonnou vazbu ve výši 72 000 Kč a uplatnil také náhradu nákladů obhajoby ve výši 165 377 Kč. Ještě než bylo o nároku žalobce rozhodnuto, tento jej podáním ze dne 20. 3. 2017 rozšířil o částku ve výši 18 000 000 Kč s tím, že žalobci vznikla újma na zdraví ve výši 8 000 000 Kč a společenská újma, kterou ohodnotil na částku ve výši 10 000 000 Kč O žádosti žalobce bylo rozhodnuto, jak vyplývá z přípisu Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 14. 6. 2017 tak, že jako důvodný byl posouzen nárok na vyplacení náhrady za vazbu a náhradu nákladů obhajoby, kdy žalobci byla vyplacena celkem částka ve výši 208 792,50 Kč Ministerstvo spravedlnosti se však negativně vyjádřilo k dalším uplatněným nárokům, a to jednak k náhradě škody za tvrzené nezákonné zajištění nemovitosti, kdy tento nárok nebyl shledán důvodným, co se pak týče uplatněného nároku na nemajetkovou, zdravotní a společenskou újmu, zde Ministerstvo spravedlnosti konstatovalo, že nárok byl uplatněn pozdě po uplynutí šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty. Na to reagoval žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně podáním ze dne 23. 6. 2017, kde nároky na nemajetkovou újmu na zdraví a na společenském uplatnění znovu specifikoval. Nicméně stanoviskem z 9. 8. 2017 Ministerstvo spravedlnosti setrvalo na tom, že uvedený nárok důvodný není, argumentace byla rozšířena ještě o skutečnost, že rozhodně není dána příčinná souvislost mezi vazbou a poškozením zdraví žalobce, který se již minimálně v únoru roku 2012 s postižením ledvin léčil. 5. Soud se zabýval nárokem poškozeného v kontextu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. 6. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 7. Podle § 8 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. 8. Podle shora uvedených ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., je podmínkou vzniku odpovědnosti státu existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, když tyto podmínky musí být splněny kumulativně. 9. Podle § 14 odst. 3 citovaného zákona, je uplatnění nároku u příslušného úřadu podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 10. Mezi stranami nebylo sporné, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením ze dne 24. 4. 2013, rozsudkem ze dne 23. 7. 2015 byl p