11 C 162/2021-25 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se žalobou podanou tomuto soudu dne 1. 10. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 359 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne 21. 4. 2019 přepravních služeb společnosti [právnická osoba] ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. n. a [obec] [anonymizováno]. [příjmení], dne 20. 4. 2019 ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. n. a [obec] – [část obce], dne 21. 4. 2019 ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] [část obce] a [obec] hl. n., čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel v částce 49 Kč, 155 Kč a 155 Kč, za porušení přepravního řádu vyměřila společnost [právnická osoba] žalovanému přirážku ve výši 3x 1 000 Kč. Tato pohledávka byla ze strany [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.12.2015 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která smlouvou ze dne 27.2.2020 o postoupení pohledávek postoupila pohledávku žalobci. Žalovaný dosud neuhradil ničeho. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o. s. ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin. Z přeložených listin má soud za prokázané, že žalovaný se nemohl prokázat platnou jízdenkou (průkazkou) v žalobě uvedených dnech v označených vlacích provozovaných společností [právnická osoba] mezi výše uvedenými zastávkami, na místě nezaplatil ani jízdné ve výši 49 Kč, 155 Kč a 155 Kč ani přirážku k jízdnému vždy v částce 3x 1 000 Kč. Svoji pohledávku za žalovaným postoupily [právnická osoba] podle § 1887 občanského zákoníku na nového věřitele, který smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 pohledávku postoupil žalobci. Žalovaný uvedené částky žalobci dosud nezaplatil. Žalovaný jako cestující tedy použil veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem byl právní předchůdce žalobce, neprokázal se při přepravní kontrole platným jízdním dokladem, a vznikla mu proto podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši žalované částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svoji povinnost dosud nesplnil, bylo žalobě vyhověno, jak co do jistiny představované nezaplaceným jízdným a přirážkou k jízdnému, jejíž výše odpovídá přepravním podmínkám a [právnická osoba] a nepřesahuje částku uvedenou v § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., tak co do úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložena běžná třídenní lhůta. Žalobci, který měl ve věci úspěch, přiznal soud podle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému náhradu nákladů tohoto řízení, které představuje odměna advokáta § 14b odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, dále 21 % DPH z těchto náhrad, k tomu soudní poplatek 400 Kč, celkem 1 489 Kč.