12 C 180/2022-41 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobci dne [datum] podali u zdejšího soudu návrh, kterým se domáhali vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla uložena žalovanému povinnost jim zaplatit částku 58 368 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci jsou vlastníky (SJM) následujících nemovitostí: byt. jednotky [číslo] umístěné v domě [adresa], v [obec], [ulice a číslo], k.ú. [obec], [list vlastnictví]; budovy bez čp. postavené na pozemku [adresa], k.ú. [část obce], obec Plzeň, [list vlastnictví] (sklad). Žalobci uzavřeli jako pronajímatelé s žalovaným jako nájemcem Smlouvu o nájmu bytu ze dne [datum] a Smlouvu o nájmu nemovité věci ze dne [datum] Smlouva o nájmu bytu byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum] s automatickou prolongací. Smlouva o nájmu nemovité věci byla uzavřena na dobu neurčitou. Podle smluv se žalovaný zavázal hradit za byt měsíční nájemné ve výši 7 500 Kč spolu se zálohou ve výši 1 855 Kč, s účinností od [datum] nájemné ve výši 9 000 Kč (dodatek [číslo]) a s účinností od [datum] nájemné ve výši 10 300 Kč (dodatek [číslo]). Za pronájem skladu se žalovaný zavázal hradit 1 100 Kč spolu s paušálem ve výši 300 Kč. Splatnost byla k 25. kalendářnímu dni v měsíci. V důsledku hrubého porušení povinností ze strany žalovaného (neurazení nájemného po dobu 5 měsíců) žalobci přistoupili k odstoupení od smlouvy o nájmu nemovité věci a neprodloužení nájemní smlouvy. Nájem bytu byl ukončen následně dohodou ke dni [datum], kdy byl byt předán. Sklad byl předán na konci měsíce leden 2022. Žalovaný stále dluží částku 58 368 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Účastníci mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu bytu, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] situovaného ul. [ulice]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 7 500 Kč měsíčně a zálohy ve výši 1 855 Kč. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] bylo zvýšeno nájemné na částku 9 000 Kč. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] bylo zvýšeno nájemné na částku 10 300 Kč. Oznámením ze dne [datum] žalobci sdělili žalovanému, že nadále nebudou prodlužovat nájemní smlouvu. Z dopisu též vyplývá, že žalovaný neplní sjednané splátky dluhu. Dohodou o skončení nájmu pak účastníci sjednali dne [datum] skončení a předání bytu. 6. Účastníci dále mezi sebou sjednali dne [datum] smlouvu o nájmu nemovité věci, jejímž předmětem byl nájem nemovité věci – bez č.p. postavenou na pozemku [adresa], k. ú. [část obce]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 1 100 Kč + paušál 300 Kč. Od této smlouvy odstoupili přípisem ze dne [datum]. 7. Výše nedoplatku žalovaného je zřejmý z evidence žalobců označené jménem žalovaného a titulkem„ Penále a úrok z prodlení“. Dluh byl evidován na jistině v částce 58 368 Kč. 8. Předžalobní výzvou právní zástupkyně žalobců byl žalovaný vyzván k dodatečnému splnění své povinnosti. 9. Vlastnické právo žalobců je prokázáno z výpisů z katastru nemovitostí. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 11. Dle § 2201 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zákoník, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 12. Dle § 2202 odst. 1 obč. zákoníku pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i pro nájem její části. 13. Dle § 1970 obč. zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Vzhledem k tomu, že se žalobcům předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. Soud má za prokázané, že účastníci uzavřeli mezi sebou dvě nájemné smlouvy, a to v prvním případě smlouvu o nájmu bytu, ve druhém případě smlouvu o nájmu věci nemovité, v daném případě skladu. Ukončení obou smluv bylo ze strany žalobců provedeno v souladu se smluvním ujednání v důsledku výrazného prodlení žalovaného s úhradou nájemného a plnění souvisejících s nájmem. Toto je mj. prokázané oznámením žalobcům o odstoupení od smlouvy či oznámením o neprodloužení smlouvy. 16. Žalovaný zůstal po celé řízení pasivní, výši dluhu ani prodlení nijak nerozporoval. Výše dluhu je také zřejmá z předložené evidence žalobců o dluhu žalovaného. Žalovaná částka odpovídá předloženým smlouvám, vč. dodatkům [číslo]. 17. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný zůstal v prodlení s úhradou své povinnosti, žalobcům vznikl též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši dle § 1970 obč. zákoníku. 18. O lhůtách plnění bylo rozhodnuto dle § 160 o.s.ř. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 890,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 335 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 368 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 730 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 550 Kč ve výši 2 005,50 Kč.