12 C 88/2022-41 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost jí zaplatit částku 25 745,77 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi a společností jí [anonymizováno] [právnická osoba] nabyla pohledávku za žalovaným. Původní pohledávka byla pohledávkou společností [právnická osoba] [příjmení] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě níž se banka zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky banky. [příjmení] se zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. [příjmení] se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do povoleného úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výší úvěrového limitu, úvěr nesplácel řádně a včas. Z uvedeného důvodu banka využila svého práva a dne [datum] převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 25 076,78 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což banka písemně oznámila žalovanému. Žalovaný i nadále neplnil své povinnosti, z tohoto důvodu banka využila svého práva a zesplatnila úvěr v celé výši ke dni [datum]. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 24 545,77 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 200 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 545,77 Kč od [datum] do zaplacení a dále smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 24 545,77 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Žalobkyně předložila smlouvu o bankovních produktech a službách, která byla dne [datum] uzavřená mezi žalovaným a původním věřitelem. Předmětem smlouvy byl závazek banky vést klientovi platební účty k provedení platebního styku, např. běžný účet. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že se seznámil s podmínkami, produktovými podmínkami i sazebníkem banky. Rovněž prohlásil, že převzal„ informační přehled o systému pojištění pohledávek z vkladů pro klienta“. V rámci smlouvy bylo rovněž sjednáno, že banka poskytuje klientovi spotřebitelský kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu, a to za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu kreditní období na běžném účtu. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit. Pokud debetní zůstatek překročí povolený limit, bude banka za překročení povoleného limitu účtovat sankční poplatek a debetní zůstatek bude dále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek (část smlouvy„ bankovní produkty a služby“, odst. 3). Ke smlouvě byla žalobkyní předložená rovněž listina označená jako„ Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne [datum]“. Z ní vyplývá, že k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet] byla sjednána možnost [anonymizováno] s výší povoleného limitu 20 000 Kč, úroková sazba ve výši 21,90 % ročně, RPSN 24,35 %. Byly sjednány jednotlivé poplatky, užití debetní karty. Podmínky písemně podepsal žalovaný. Z listiny označené jako oznámení o zesplatnění ze dne [datum] vyplývá, že původní věřitel v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání oznámil žalovanému, že banka zesplatňuje úvěr ve výši 25 745,77 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě do [datum]. Přípisem ze dne [datum] oznámila banka postoupení pohledávky na dalšího věřitele. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo oznámeno rovněž přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně rovněž předložil sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby. Výše dluhu čerpání úvěru jednotlivé poplatky jsou pak po patrné z výpisu z úvěrového účtu. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 10. 12. 221 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 7. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 122 odst. 4 zák. [číslo] o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Soud má v dané věci za prokázané, že žalovanému byl ze strany původního věřitele zřízen bankovní účet s povoleným úvěrovým (debetním) rámcem do výše 20 000 Kč. Bylo povinností žalovaného tento rámec nepřekročit. Žalovaný nesplnil svou sjednanou povinnost, úvěrový rámec překročil a dále jej nesplácel. Z listinných důkazů je zřejmé, že byl plně seznámen s podmínkami banky, stejně tak, že zmíněné finanční prostředky čerpal. V řízení zůstal zcela pasivním a soud tak vyšel z důkazů předložených žalobkyní. 11. Soud musel jen z části zamítnout smluvní úrok, neboť žalobkyně jej požadovala v rozporu s ust. § 122 odst. 4 zák [číslo] kdy platí zákonná limitace úroku v případě, že dlužník je v prodlení delším jak 90 dnů. Prodlení v takové délce je pak zřejmé i z vlastního žalobního tvrzení žalobkyně, zejména z okamžiku zesplatnění úvěru. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 obč. zákoníku v jeho zákonné výši. 12. O lhůtách plnění bylo rozhodnuto dle § 160 o.s.ř. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 482 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 030 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 745,77 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.