14 C 104/2021-64 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne 24. 11. 2020, žalobkyně uplatnila postoupenou pohledávku ve výši 4 706,53 Kč s úrokem z prodlení z titulu smluvní pokuty za nevrácení zařízení a úhrady ceny za pronájem zařízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2019, kterou uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 12. 12. 2017 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě smlouvy původní věřitel pronajal žalovanému přijímací zařízení, [anonymizováno 7 slov]) a [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] ([číslo]), jejichž převzetí žalovaný stvrdil na zakázkovém listu ze dne 13. 12. 2017 a ze dne 18. 12. 2017. Žalovaný neuhradil cenu za pronájem zařízení ve výši celkem 706,53 Kč, vyúčtovanou ve faktuře [číslo] v částce 214,53 Kč a připojovacího poplatku v částce 197,98 Kč se splatností 20. 1. 2018, ve faktuře [číslo] v částce 140 Kč se splatností 20. 2. 2018, ve faktuře [číslo] v částce 140 Kč se splatností 20. 3. 2018 a ve faktuře [číslo] v částce 14,02 Kč se splatností 20. 4. 2018. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy tím, že nehradil cenu za poskytnuté služby, a původní věřitel proto od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 21. 3. 2018. Podle smlouvy bylo povinností žalovaného na své náklady a nebezpečí nejpozději do 14 dnů od data ukončení smlouvy vrátit zapůjčené zařízení s tím, že pro případ nevrácení zařízení byl žalovaný povinen uhradit původnímu věřiteli smluvní pokutu v částce 2 000 Kč za každé zařízení, tedy celkem 4 000 Kč. Žalovaný zapůjčené zařízení nevrátil, je proto povinen zaplatit uvedenou částku. K zaplacení smluvní pokuty byl žalovaný písemně vyzván. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a předložených listinných důkazů zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva, na jejímž základě a v důsledku jejího ukončení vznikla žalovanému povinnost v uvedené lhůtě řádně a včas na vlastní náklady a nebezpečí vrátit zapůjčené zařízení, a pro případ porušení této povinnosti zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu dle ust. § 2048 občanského zákoníku. Původnímu věřiteli vznikl dále nárok na zaplacení ceny za pronájem zařízení, tento nárok se opírá o ust. § 2217 občanského zákoníku. Protože se žalovaný se splněním dluhu dostal do prodlení, podle ust. § 1970 občanského zákoníku je povinen platit také úrok z prodlení, a to v zákonné sazbě. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 občanského zákoníku. Soud žalobě vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu. 4. Protože byla žalobkyně ve věci úspěšná, podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení advokátem podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 500 Kč (dva úkony právní služby po 200 Kč za převzetí zastoupení a podání žaloby a jeden úkon po 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění) a náhrada hotových výdajů advokáta dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky ve výši 300 Kč (tři úkony po 100 Kč). Podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty.