14 C 241/2021-59 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, podanou dne 18. 8. 2021, žalobce uplatnil pohledávku v částce 19 430 Kč s úrokem z prodlení z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobce jako prodávajícím převedl kupní smlouvou [číslo] do vlastnictví žalovaného pozemek p. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] za cenu 290 Kč a pozemek p. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] za cenu 4 210 Kč Kupní smlouva byla uzavřena podle § 10b zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu. Kupní cena pozemků byla stanovena na základě znaleckého posudku [číslo] znalce [jméno] [příjmení]. Na základě následně zpracovaného znaleckého posudku č. ÚOM [číslo] zpracovaného Ústavem oceňování majetku při Ekonomické fakultě [obec] školy báňské – Technické univerzity [obec] bylo zjištěno, že výše uvedené ocenění není správné a převáděné pozemky mají být správně oceněny tak, že první uvedený pozemek je oceněn na 1 540 Kč (rozdíl v neprospěch žalobce oproti původnímu ocenění činí 1 250 Kč) a druhý uvedený pozemek je oceněn na 22 390 Kč (rozdíl v neprospěch žalobce oproti původnímu ocenění činí 18 180 Kč). Ve vztazích dle ust. § 10b zákona o Státním pozemkovém úřadu je realizována povinnost převést pozemky zákonem stanovenému okruhu osob (převod vlastnického práva na uživatele pozemků zahrádkové osadě) za předem daných podmínek (za zákonem definovanou cenu), kdy žalobce nedisponuje autonomií vůle a není oprávněn realizovat převod za dohodnutou cenu. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, kde šlo sice o převod k vypořádání restitučního nároku dle zákona č. 229/1991 Sb., princip byl ale stejný, neboť zákon stanovuje, za jakou cenu má být pozemek převeden a v daném případě v důsledku nesprávného ocenění došlo k tomu, že nedochází k převodu v zákonné hodnotě. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1623/2019, dle něhož smlouva o převodu pozemku mezi povinnou osobou a oprávněnými osobami není projevem svobodné vůle smluvních stran, nýbrž jejím prostřednictvím je realizována zákonem stanovená povinnost převést oprávněné osobě náhradní pozemek odpovídající zákonné hodnotě, a pokud je na oprávněnou osobu převeden náhradní pozemek v hodnotě vyšší, než je hodnota odňatého pozemku, dojde na straně oprávněných osob k bezdůvodnému obohacení. V případě, že kupující nabude pozemky za cenu nižší, než jaká měla být stanovena podle zákona, vzniká mu bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Žalobce výzvou k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 4. 1. 2021 vyzval žalovaného k zaplacení částky 19 430 Kč do 10 dnů od doručení výzvy. Na výzvu žalovaný reagoval tím, že úhradu odmítl, což následně potvrdil i jeho zástupce. Úrok z prodlení žalobce nárokuje od 24. 1. 2021, kdy uplynulo 10 dní od doručení výzvy, neboť ta byla doručena žalovanému dne 13. 1. 2021. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K věci uvedl, že posudky znalců se mohou lišit a bez dalšího nemusí být zřejmé, který závěr je správný a který nikoliv. Mezi stranami byla uzavřena smlouva na konkrétní cenu a není důvodu se k této otázce vracet. Jedná se platnou smlouvu, nelze proto vůbec uvažovat o bezdůvodném obohacení. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2422/99 může být bezdůvodné obohacení získáno jen tam, kde žádný právní důvod není dán, anebo právní důvod odpadl, o takový případ se zde nejedná. 3. Soud ve věci provedl důkaz předloženými listinami a zjistil z nich následující skutečnosti. Na základě kupní smlouvy č [číslo] ze dne 10. 7. 2017 žalobce jako prodávající převedl na žalovaného jako kupujícího vlastnické právo k výše uvedeným pozemkům p. [číslo] v obci a [katastrální uzemí] za cenu 290 Kč a 4 210 Kč. Smlouva byla uzavřena dle § 10b zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu. Znaleckým posudkem ev. [číslo] ze dne 21. 4. 2015, zpracovaného znalcem, [jméno] [příjmení], byla stanovena tržní cena pozemků v dané lokalitě ve výši 10 Kč za 1 m², v případě předmětných pozemků je to cena 290 Kč a 4 210 Kč. Revizní znalecký posudek Ústavu oceňování majetku ze dne 11. 6. 2019 stanovil obvyklou cenu pozemků v dané lokalitě k datu 20. 4. 2017 ve výši 53,19 Kč za 1 m² (z čehož vyplývají sumy uplatněné žalobou). Výzvou k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 4. 1. 2021 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 19 430 Kč, která má představovat rozdíl v ocenění převáděných pozemků, který žalobce zjistil na základě jiného znaleckého posudku. Žalovaný byl vyzván k zaplacení uvedené částky do 10 dnů od doručení této výzvy, podle doručenky byla výzva doručena žalovanému 13. 1. 2021. Dále byla k důkazu předložena odpověď zástupce žalovaného žalobci, jejíž obsah pro věc není zásadní. Jiné důkazy nebyly navrženy. 4. Soud předem upozornil strany, že ve smyslu ust. § 13 občanského zákoníku bude přihlížet k rozsudku, který byl vydán ve skutkově a právně obdobné věci (věc se týká téže lokality), konkrétně se jedná o rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 8. 10. 2021 č. j. 20 C 177/2021-53, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 12. 2021, č. j. 13 Co 280/2021-72. Uvedeným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město byla obdobná žaloba téhož žalobce proti jinému žalovanému zamítnuta pro nedůvodnost. V uvedeném případě soud učinil závěr, že kupní smlouva na převod pozemků byla uzavřena platně, kupní cena byla stanovena znaleckým posudkem, jehož objednatelem byla žalobkyně a žalovaný neměl možnost do obsahu kupní smlouvy zasahovat. Jednalo se o smlouvu typovou, uzavíranou s více uživateli zahrádkářských pozemků v zahrádkářské kolonii. Oproti závěrům rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1623/2019 v projednávané věci soud akcentoval soukromoprávní charakter kupní smlouvy, přičemž připustil-li by soud argumentaci žalobkyně, bylo by popřeno svobodné rozhodnutí žalovaného k uzavření předmětné kupní smlouvy a bylo by tím nepřípustně zasaženo do jeho právní jistoty, kdy není jisté, zda by kupní smlouvu v případě jinak stanovené kupní ceny uzavřel. Pokud zaměstnanci žalobkyně přistoupili na stanovenou cenu dle znaleckého posudku, neměli proti němu v dané době žádné výhrady, nemohla žalobkyně ani namítnout neplatnost ujednání o kupní ceně, když tuto neplatnost by v zásadě způsobila sama. Pokud žalobkyně tvrdila, že z důvodu nesprávně zjištěné obvyklé ceny pozemku je kupní smlouva v rozporu se zákonem č. 503/2012 Sb., pak se jedná o stav, který vyvolali její zaměstnanci, měli nad ním kontrolu a z takového jednání by neměla na úkor žalovaného žalobkyně dále těžit (§ 6 odst. 2 občanského zákoníku) Krajský soud v Plzni uvedený rozsudek potvrdil a zcela se ztotožnil s právním posouzení věci soudem prvního stupně. Dále uvedl, že polemika žalobkyně o absenci její svobodné vůle při uzavření kupní smlouvy je nepřípadná. Stát je jedním z účastníků občanskoprávních vztahů a jeho postavení vůči ostatním subjektům je rovné. Stát při uzavření posuzované kupní smlouvy neměl omezenou autonomii vůle ke sjednání smlouvy a jediným zákonným limitem bylo stanovení kupní ceny jako ceny obvyklé, což bylo v procesu uzavření smlouvy naplněno. Kupní cena byla stanovena znaleckým posudkem jako cena obvyklá (tržní) v daném místě a čase a byla jedním ze smluvních ujednání. Žalovaný nijak nezapříčinil chybné ocenění převáděného pozemku, neboť to byla žalobkyně, kdo koncipoval samotnou kupní smlouvu a zajišťoval stanovení obvyklé ceny převáděného majetku. Žalobkyně sama zadala znalecký posudek a v době před uzavřením smlouvy nepovažovala cenu obvyklou zjištěnou znaleckým posudkem za nesprávnou. Byla to žalobkyně, kdo vystupoval v silnějším postavení, přičemž žalovaný na předložený obsah kupní smlouvy přistoupil. Bylo na uvážení žalobkyně, jakým způsobem bude cena obvyklá zjištěna a na jejím uvážení byl i výběr znalce. Následně po uzavření smlouvy změněný názor žalobkyně na výši obvyklé ceny převáděného pozemku nemůže mít právní relevanci, neboť uzavřením smlouvy jsou účastníci smluvního vztahu vázáni obsahem smlouvy, který nelze jednostranně změnit. Případné chybné ocenění pozemku ze strany žalobkyně nemůže jít k tíži žalovaného. Odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2422/99, v němž bylo konstatováno, že skutečnost, že účastníky sjednaná kupní cena neodpovídala kvantitativním či kvalitativním vlastnostem prodané věci, nezakládá kupujícímu nárok na vydání bezdůvodného obohacení získaného tímto plněním jako plněním bez právního důvodu. Pro projednávanou věc proto nemá právní význam zjištění z nového (revizního) znaleckého posudku ohledně obvyklé ceny pozemku v době jeho prodeje. Dále se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně i v tom, že judikatura, na kterou poukazuje žalobkyně, není přiléhavá na projednávanou věc, když v této judikatuře byla posuzována jiná otázka, a to otázka oceňování náhradních pozemků podle zákona o půdě, nikoliv otázka stanovení obvyklé ceny pro účel sjednání kupní smlouvy ceny ve smlouvě o převodu nemovité věci. Podobnost je v pouze v tom, že v obou případech stát nemá svobodnou vůli při stanovení ceny převáděných