14 C 98/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 40 118 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný jakožto podnikatel objednal u žalobkyně zboží, na základě objednávek byly mezi žalobkyní a žalovaným uzavřeny dvě kupní smlouvy, a to dne 1. 6. 2021 a 24. 6. 2021. Objednávky zboží byly realizovány ústně a to při osobních návštěvách žalovaného na pobočce žalobkyně v [obec] dne 1. 6. 2021 a dne 24. 6. 2021. Žalovaný objednané zboží převzal a současně převzal od žalobkyně i dvě faktury se specifikací zakoupeného zboží. První faktura č. [anonymizováno] [číslo] se týkala koupě zboží v ceně 19 300 Kč, splatnost této faktury byla stanovena datem 15. 6. 2021, druhá faktura č. [anonymizováno] [číslo] zněla na částku 20 818 Kč se splatností 7. 7. 2021. Obě uvedené faktury žalovaný převzal a podepsal. Žalovaný následně žalobkyni nic nezaplatil, a proto jej žalobkyně vyzvala k zaplacení dluhu v celkové výši 40 118 Kč. Žalovaný uvedený dluh nezaplatil ani zčásti, ačkoliv jej žalobkyně několikrát k úhradě vyzvala, naposledy předžalobní výzvou prostřednictvím právního zástupce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřili, a soud proto předpokládal jejich konkludentní souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř., věc projednal a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložených listin byl zjištěn následující skutkový stav. Z faktury – daňového dokladu č. [anonymizováno] [číslo] [variabilní symbol], vystavené dne 1. 6. 2021 vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému objednané a převzaté zboží částkou 19 300 Kč včetně DPH se splatností ke dni 15. 6. 2021. Z faktury – daňového dokladu č. [anonymizováno] [číslo] [variabilní symbol], vystavené dne 24. 6. 2021 vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému objednané a převzaté zboží částkou 20 818 Kč včetně DPH se splatností ke dni 8. 7. 2021. Z tvrzení žalobkyně za situace, kdy žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval opak, má soud za prokázané, že objednávka zboží byla učiněna ústní formou, na předmětný dluh žalovaný neuhradil ničeho. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 2. 2022 (včetně podacího archu) bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. 4. Podle § 2079 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl. V řízení bylo prokázáno, že účastníci platně uzavřeli dvě kupní smlouvy dle § 2079 občanského zákoníku, kupní cena za zboží byla žalovanému vyúčtovaná celkovou částkou 40 118 Kč. Tento dluh žalovaný neuhradil, a to ani přes písemnou výzvu zaslanou právním zástupcem žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ve lhůtě splatnosti uvedené ve faktuře, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle výše citovaného § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zároveň soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávek v celkové výši 2 400 Kč (2 x 1 200 Kč) dle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v daném případě se jednalo o vzájemný závazek podnikatelů. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 640,20 Kč Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1 605 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 40 118 Kč sestávající z částky 2 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 téže vyhlášky (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % počítané z odměny advokáta i režijních náhrad. 7. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.