17 C 300/2021-33 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 21. 10. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 9 629,31 Kč a úroku z prodlení 0,02 % denně z této částky od 16. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaná, která s žalobcem uzavřela 18. 6. 2020 nájemní smlouvu k prostoru v obchodním domu [anonymizováno] [část obce], nezaplatila nájemné splatné 15. 12. 2020, ani smluvní pokutu ujednanou v bodu IV. bodu 7 smlouvy ve výši 0,02 % z dlužné částky denně. Ve dnech 25. 10. 2021, 27. 10. 2021 a 5. 11. 2021 podal žalobce další identické žaloby proti stejné žalované, v nichž žaloval nicméně nároky splatné 15. 1. 2021, 15. 2. 2021 a 15. 4. 2021 na základě 3 dalších faktur. Řízení o všech 4 nárocích byla spojena ke společnému projednání pod shora uvedenou spisovou značkou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání se nedostavila. Soud proto žaloby projednal a rozhodl o nich bez její účasti. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Strany uzavřely smlouvu o pronájmu prostoru sloužícího k podnikání, v níž si sjednaly nájemné ve výši 14 166,67 Kč bez DPH, přičemž žalované byla poskytnuta sleva na nájemném do 30. 6. 2022 ve výši 60 %. Strany si v článku IV. bod 7 sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky denně. Žalovaná se zavázala nájemné hradit vždy do 15. dne příslušného měsíce. Podle knihy vystavených faktur vystavil žalobce žalované faktury vždy na částku 9 629,31 Kč splatné 15. 12. 2020, 15. 1. 2021, 15. 2. 2021 a 15. 4. 2021. Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 29. 12. 2020 k úhradě dluhu na nájemném za období od srpna do prosince 2020 a zároveň i smluvní pokuty za každý den prodlení s úhradou dlužného nájemného vždy ve výši 9 629,31 Kč. 4. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 5. Podle § 2048 věty prvé OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu poškozením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 6. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že strany platně uzavřely nájemní smlouvu v souladu s § 2201 a násl., v níž se žalovaná zavázala hradit nájemné. Jelikož si za žalované období, tedy za prosinec 2020, leden, únor a duben 2021 nesplnila svou smluvní povinnost platit nájemné ve výši 9 629,31 Kč, soud žalobě o zaplacení dlužného nájemného vyhověl a uložil jí dluh v celkové výši 38 517,24 Kč zaplatit. Strany si dále řádně sjednaly i smluvní pokutu pro případ neuhrazení povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně a včas v souladu s § 2048 a násl. OZ a to ve výši 0,2 % denně z dlužné částky, leč žalobce požadoval zaplacení smluvní pokuty pouze ve výši 0,02 % denně. Smluvní pokuta je splatná až na výzvu a žalobce odeslal výzvu k zaplacení smluvní pokuty již 29. 12. 2020. Podle domněnky doby dojití podle § 573 OZ byla žalované tato výzva doručena 1. 1. 2021. Žalobce mohl být úspěšný s nárokem na zaplacení smluvních pokut pouze v těch případech, kdy prodlení žalované s úhradou její povinnosti vyplývající ze smlouvy nastalo před a v den doručení výzvy k jejímu uhrazení. Splatnost následných smluvních pokut nebyla vyvolána další výzvou k jejich zaplacení, nebo ji alespoň žalobce netvrdil, tím méně pak prokazoval. Jelikož pouze prvý nárok na zaplacení dlužného nájemného splatný 15. 12. 2020 byl zároveň předmětem výzvy k úhradě spolu se smluvní pokutou a u ostatních nároků splatných 15. 1. 2021, 15. 2. 2021 a 15. 4. 2021 se jednalo o nároky, které vznikly až po doručení předmětné výzvy, nemohl být žalobce s nárokem na zaplacení smluvních pokut u těchto nároků úspěšný a soudu tak nezbylo, než v této části žalobu pro předčasnost zamítnout. Zamítnut byl i nárok na zaplacení smluvních pokut u prvého nároku za období po doručení předmětné výzvy do zaplacení, jelikož smluvní pokutu úspěšně do zaplacení žalovat nelze, jelikož takto požadovaná smluvní pokuta je smluvní pokutou předčasnou, u níž nebyla vyvolána splatnost výzvou k zaplacení. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož žalobci náleží náklady řízení v plné výši i přesto, že nebyl ve sporu zcela úspěšný, jelikož jeho neúspěch byl pouze v nepatrné výši v poměru k jeho úspěchu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 1 500 Kč (příprava převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva – pouze však ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 17 C 300/2021, počítáno z tarifní hodnoty 9 629,31 Kč s příslušenstvím) a úkonem právní služby za 2 660 Kč (za účast na jednání po spojení všech 4 žalob do jediného řízení – počítáno z tarifní hodnoty 38 517,24 Kč) v souladu s § 7 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, DPH ve výši 21% ze všech zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem v celkové výši 4 000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobce. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna uhradit žalovanou částku i náklady řízení ve standardní třídenní lhůtě. 8. Pokud jde o náklady řízení v podobě odměny advokáta a režijních paušálů za předžalobní výzvy, přípravu převzetí věci a sepis žaloby u věcí vedených u tohoto soudu původně pod sp. zn. 20 C 273/2021, 25 C 301/2021 a 24 C 317/2021, které byly následně spojeny ke společnému projednání pod sp. zn. 17 C 300/2021, dospěl soud k závěru, že tyto úkony nejsou účelně vynaloženými náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žaloby jsou identické a jediné, čím se jednotlivé žaloby liší, jsou čísla faktur a jejich splatnost. Zástupce žalobce zcela nedůvodně atomizoval jednotlivé nároky podanými žalobami a to přesto, že splatnost předmětných nároků nastala dlouhou dobu před tím, než jednotlivé žaloby byly relativně v krátkých časových rozestupech k soudu podány. Rozdrobil-li žalobce zastoupený advokátem nárok na zaplacení dlužného nájemného po jednotlivých měsících, přestože i v době, kdy byla podávána první žaloba, mohl celý nárok žalovat najednou, a to aniž by k takovému postupu byl zjevný důvod, nelze jeho počínání považovat za účelné vynaložení nákladů.