20 C 161/2022-49 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 1. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 29 333,36 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 18 000 Kč za období od 9. 1. 2020 do 18. 12. 2020 v celkové výši 1 725 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 18 000 Kč za období od 12. 7. 2020 do 18. 12. 2020 v sazbě 29 % ročně v celkové výši 2 320 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z žalované jistiny 18 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 31. 8. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále též smlouva [číslo]), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 12 848 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 396 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 229 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 223 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 45 týdenních splátek po 686 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 11. 7. 2020. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, když neuhradila žádnou splátku. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení jistiny 18 000 Kč a na dlužného poplatku 11 333,36 Kč. Dále se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 59 094 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 36 016,64 Kč za období od 30. 9. 2019 do 18. 12. 2020 v celkové výši 4 4622,06 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 36 016,64 Kč za období od 6. 10. 2020 do 18. 12. 2020 v sazbě 29 % ročně v celkové výši 2 146,99 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z žalované jistiny 36 016,64 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 5. 4. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále též smlouva [číslo]), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 38 281 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 028 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 017 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 914 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 18 měsíčních splátek po 4 627 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 5. 10. 2020. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradil dne 31. 8. 2019. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 36 016,64 Kč a na dlužném poplatku částku 23 077,36 Kč Celkem žalovaná na pohledávku zaplatila částku 19 100 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek žalobci, o čemž byla žalovaná písemně informována. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 31. 8. 2019 smlouva o zápůjčce částky 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 12 848 Kč představující úrok ve výši 2 396 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 6 229 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 223 Kč, a to formou 45 pravidelných týdenních splátek po 686 Kč RPSN činila 283,74 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 45 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 5. 4. 2019 smlouva o zápůjčce částky 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 35 959 Kč představující úrok ve výši 11 028 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 15 017 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 9 914 Kč, a to formou 18 pravidelných měsíčních splátek po 4627 Kč. RPSN činila 127,12 %. V případě sjednání úhrady formou 18 měsíčních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně. Obě částky obdržela žalovaná v den podpisu smluv v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil na první smlouvu částku 0 Kč a na druhou smlouvu částku 19 100 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny dle prvé smlouvy ve výši 18 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 12 848 Kč a dle druhé smlouvy za jistinu 45 000 Kč měla platit poplatek 38 281 Kč. Je pravdou, že poplatky byly ve smlouvách o zápůjčce rozděleny na více částí, a to na úrok, zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení a vedení zákaznického účtu, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovanou smlouvy neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Na tuto skutečnost lze mimo jiné usuzovat ze zjištění, že služby jsou zpoplatněny vyšší částkou u smlouvy s vyšší jistinou, ačkoliv úkony vztahující se k této„ službě“ jsou z logiky věci totožné a měli by být tudíž zpoplatněny stejně. Vysvětlením je právě skutečnost, že jde o skrytě sjednaný úrok. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje oba nároky z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 77 % ročně u první a 56,7 % ročně u druhé smlouvy a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v srpnu 2019 činila 19,27 % ročně a v dubnu 2019 činila 10,55 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry [název soudu] uvedené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. 6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně