20 C 169/2022-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 25. 11. 2021 domáhá proti žalované vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 684,90 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 108,05 Kč, kapitalizovaným úrokem 17 008 Kč a úrokem z prodlení od 20. 7. 2021 do zaplacení a nahradit náklady řízení. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná coby úvěrovaná uzavřela dne 22. 7. 2019 se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou úvěru uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 25 776 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 55 776 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 22. 9. 2020. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila. Žalovaná uhradila částku ve výši 22 000 Kč, která odpovídá 5 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 11 217,37 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 10 782,63 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 33 776 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 18 782,63 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 14 993,37 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 22. 9. 2020. Ode dne 23. 9. 2020 je tedy žalovaná v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobce, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 5. 8. 2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 54 108,12 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 18 782,63 Kč, nesplaceného smluvního úroku 1 133,28 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 8 901,80 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 688,23 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 3 270,06 Kč, sankčního poplatku 2 250 Kč, paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2 892,10 Kč po celkové splatnosti závazku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 957,86 Kč a smluvní pokuty ve výši 12 732,16 Kč. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalované, žalobce učinil rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalované neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Žalovaná pohledávka za žalovanou tak představuje nesplacenou jistinu 18 782,63 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1 133,28 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 8 901,80 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 688,23 Kč, nesplacený inkasní poplatek 3 270,06 Kč, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 2 014,63 Kč, za období od 23. 9. 2020 do 11. 6. 2021, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 18 782,63 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 108,05 Kč, po revizním přepočtu za období od 23. 9. 2020 do 11. 6. 2021, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla jistina pohledávky ve výši 18 782,63 Kč a smluvní pokuta ve výši 4 902,27 Kč. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalované požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 18 782,63 Kč, a to za období od 23. 9. 2020 do 11. 6. 2021. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho nehradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v podané žalobě a žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná se dne 22. 7. 2019 se společností [právnická osoba] [IČO] dohodla na poskytnutí finančních prostředků ve výši 30 000 Kč, které jí byly při podpisu smlouvy předány, kdy tyto se zavázala zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, tedy celkem částku 55 776 Kč, přičemž 30 000 Kč představuje dle smlouvy jistinu úvěru, 14 700 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, 2 888 Kč úrok ve výši 15 % ročně a dále poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 400 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od data uzavření smlouvy. RPSN činila 272,44 %. Žalovaná již vrátila částku 22 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2021, z jejích příloh a oznámení o postoupení pohledávek. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen NOZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>7. Podle § 2991 odst. 1 a odst. 2 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalované byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 30 000 Kč a vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně dále částku 25 776 Kč, tedy celkem částku 55 776 Kč, když tato částka byla formálně rozdělena na úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za náklady na vyhodnocení úvěrového případu a poplatek za hotovostní inkaso, kdy úroková sazba formálně představovala 15 % ročně. Za úrok je však třeba dle názoru soudu považovat celkové náklady spotřebitelského úvěru, tedy formu úplaty za poskytnuté peněžní prostředky. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok. Podle soudu se jedná dle § 588 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možné ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšova