20 C 203/2022-52 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 2. 5. 2022 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 25 315,35 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál žalobkyně [webová adresa]. Na základě této smlouvy byla žalované dne 4. 5. 2021 poskytnuta částka 12 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázal tento úvěr k poslednímu dni splatnosti uhradit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,9 % denně z vypůjčené částky, když splatnost byla sjednána tak, že částku ve výši 25 315,35 Kč uhradí ke dni 31. 10. 2021. Žalobkyně se domáhá vrácení poskytnuté jistiny 12 000 Kč a úroku 13 315,35 Kč. Dále požaduje smluvní pokutu ve výši 1 740 Kč, která byla pro případ prodlení žalované sjednána ve smlouvě, a to ve výši 0,1 % denně. Smluvní pokuta je vyčíslena z částky 12 000 Kč za období od 1. 11. 2021 do 24. 3. 2022. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednáním, žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy její souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a ve věci jednání nenařizoval. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, když na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem z této částky ve výši 0,9 % denně, RPSN byla sjednána ve výši 1 732,08 % ročně, spotřebitelský úvěr byl sjednán na dobu 180 dnů ode dne čerpání úvěru. Celková částka tedy byla splatná ve výši 14 215,35 Kč. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z výpisu z účtu žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla dne 4. 5. 2021 částku 12 000 Kč na účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit do 31. 10. 2021 (faktura ke smlouvě). Z výzvy ze dne 24. 3. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky upomínala. <i>5. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena platně. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Soud nepřehlédl, že žalovaná měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 12 000 Kč vrátit za 180 dnů rovněž i úrok v celkové výši 13 315,35 Kč, jež při přepočtu činí 225 % ročně. Sjednaná úroková sazba 0,9 % denně pak odpovídá ročnímu úroku 328,50 % (RPSN 1732,08 %). Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a době splácení. 9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o. z. Žalobkyně je podnikatelem, předmět jejího podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaná nepochybně věděla, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o. z. (§ 1802 o. z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaná zavázala k placení úroku v roční výši 328,50 % (za 180 dnů v částce 13 315,35 Kč). Danou výši však soud považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností do jednoho roku však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 18,48 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje (více než sedmnáctinásobně). Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě. Nelze odhlédnou ani od té skutečnosti, že žalobkyně by smlouvě s žalovanou jistě vůbec neuzavřela, pokud by nebyl sjednán požadovaný (nemravný) úrok. 10. Ačkoliv soud posoudil smlouvu jako neplatnou, tak žalobkyni náleží právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytla žalované, když se o tuto částku se žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť jí bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 o.z. Soud proto žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2993 o.z., spočívající v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 12 000 Kč (poskytnutá jistina), neboť žalovaná, která byla řádně vyzvána výzvou ze dne 24. 3. 2022 k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnila, čímž se dostala do prodlení. Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatila. S