20 C 253/2022-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 28. 4. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 2 870,16 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny 2 870,16 Kč za období od 26. 2. 2018 do 29. 11. 2019 v celkové výši 435,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 2 870,16 Kč za období od 19. 2. 2018 do 29. 11. 2019 v sazbě 23,72 % ročně v celkové výši 1 227,33 Kč, se úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z žalované jistiny 2 870,16 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem 23,72 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 8. 1. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též smlouva [číslo]), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 4 400 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Doplňkově bylo sjednáno pojištění částkou 174 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 58 týdenních splátek po 183 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 18. 2. 2018. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 27. 8. 2019 Celkem žalovaný zaplatil 6 825 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 2 870,16 Kč, na dlužném poplatku za hotovostní inkaso 856,73 Kč a na poplatku za pojištění 62,11 Kč. Dále se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 4 640,11 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 4 640,11 Kč za období od 1. 12. 2017 do 29. 11. 2019 v celkové výši 659,91 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 4 640,11 Kč za období od 24. 11. 2017 do 29. 11. 2019 v sazbě 23,72 % ročně v celkové výši 2 835,91 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z žalované jistiny 4 640,11 Kč od 27. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem 23,72 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 13. 10. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] (dále též smlouva [číslo]), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 7 400 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 58 týdenních splátek po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 23. 11. 2017. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 27. 8. 2019 Celkem žalovaný zaplatil 11 375 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 4 640,11 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso 1 384,89 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 8. 1. 2017 smlouva o úvěru částky 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 4 440 Kč představující úrok ve výši 840 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč, a to formou 58 pravidelných týdenních splátek po 183 Kč RPSN činila 195 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 58 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 % ročně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 13. 10. 2016 smlouva o půjčce částky 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 7 400 Kč představující úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, a to formou 58 pravidelných týdenních splátek po 300 Kč RPSN činila 75,72 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 58 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 23,72 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil na první smlouvu částku 6 825 Kč a na druhou smlouvu částku 11 375 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny dle prvé smlouvy ve výši 6 000 Kč hradit dále poplatky v celkové výši 4 440 Kč a dle druhé smlouvy za jistinu 10 000 Kč měl platit poplatky v celkové výši 7 400 Kč. Je pravdou, že poplatky byly ve smlouvách rozděleny na více částí, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvy neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Na tuto skutečnost lze mimo jiné usuzovat ze zjištění, že služba hotovostní inkaso je zpoplatněna vyšší částkou u smlouvy s vyšší jistinou, ačkoliv úkony vztahující se k této„ službě“ jsou z logiky věci totožné a měli by být tudíž zpoplatněny stejně. Vysvětlením je právě skutečnost, že jde o skrytě sjednaný úrok. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje oba nároky z titulu poplatků jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 66 % ročně u obou smluv a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v říjnu 2016 činila 12,88 % ročně a v lednu 2017 činila 12,32 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Co 183/2017. 6. S ohledem na shora uvedené závěry měla tak žalobkyně právo pouze na vrácení půjčených částek. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohac