20 C 312/2021-82 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne 7. 10. 2021, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 9 589 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 14. 7. 2014 s ním uzavřela smlouvu o osobní kreditní kartě [číslo] v níž se zavázala umožnit mu čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil, a proto žalobkyně přípisem ze dne 7. 12. 2016 od smlouvy odstoupila. Částka 9 589 Kč se skládá z jistiny úvěru ve výši 8 589 Kč a z poplatků ve výši 1 000 Kč. Na příslušenství vymáhané pohledávky požadovala žalobkyně úroky z jistiny 8 589 Kč od 22. 12. 2016 do 26. 10. 2017 v celkové výši 2 462,41 Kč, úroky z prodlení z jistiny 8 589 Kč od 22. 12. 2016 do 26. 10. 2017 v celkové výši 592,93 Kč a dále úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 8 589 Kč od 27. 10. 2017 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 589 Kč od 27. 10. 2017 do zaplacení. Žalobou doručenou soudu dne 7. 10. 2021 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 1 097,37 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 29. 8. 2011 s ním uzavřela smlouvu ozřízení a vedení bankovního účtu č. [bankovní účet]. V souladu s čl. 15 VOP byla žalobkyně oprávněna smlouvu vypovědět kdykoli, a to i bez udání důvodů. V souladu s čl. 11 VOP v případě vzniku nepovoleného debetu na Účtu z jakéhokoli důvodu je žalovaný povinen neprodleně uhradit žalobkyni veškeré dlužné částky vč. příslušenství. Po dobu trvání nepovoleného debetu na Účtu žalovaného je žalobkyně oprávněna zřídit zvláštní (vnitřní) účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku z nepovoleného debetu, včetně příslušenství. Dopisem ze dne 6. 12. 2016 byl žalovaný informován o skutečnosti, že byl Účet ke dni 6. 12. 2016 zrušen v důsledku zániku Smlouvy dne 28. 11. 2016. Účet k tomuto dni vykazoval debetní zůstatek (dluh) 1 097,37 Kč. 2. Původně samostatná řízení o výše uvedených žalobách byla usnesením soudu ze dne 3. 1. 2022, č.j. 20 C 312/2021-46, spojena ke společnému projednání. 3. Žalovaný se k žalobám, jež mu byly doručeny fikcí s účinky ke dni 20. 2. 2022 (viz obálku na č.l. 71 spisu), nevyjádřil. 4. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovaného, ten se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její souhlas a věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 14. 7. 2014, [číslo] soud zjistil, že tohoto dne mezi sebou účastníci uzavřeli smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala vydat žalovanému kreditní kartu a umožnit mu čerpat jejím prostřednictvím úvěr do výše 20 000 Kč na úrok 19,9 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z vyčerpané jistiny úvěru a splatných úroků, nejméně však ve výši 100 Kč, a to vždy k 25. dni v měsíci. V sazebníku žalobkyně, jež byl součástí smlouvy, ujednali strany poplatek 500 Kč za zaslání každé upomínky při neprovedení pravidelné měsíční splátky (sazebník a příloha smlouvy). Žalovanému byla dne 29. 9. 2016 a 31. 10. 2016 zaslána upomínka na úhradu splátky. Dne 7. 12. 2016 žalovaná odstoupila od smlouvy. Výše požadované jistiny 8 589 Kč vyplývá z výpisu z účtu. 6. Ze smlouvy o zřízení účtu č. [bankovní účet] ze dne 29. 8. 2011 soud zjistil, že žalobkyně pro žalovaného zřídila běžný účet, ke kterému mu vydala platební kartu. Z výpisu z účtu soud zjistil, že účet vykazoval ke dni 30. 11. 2016 nepovolený záporný zůstatek ve výši 1 097,37 Kč. <i>7. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2399 odst. 1 obč. zák. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>9. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. Na základě výše učiněných zjištění a po právním posouzení dospěl soud k závěru, že obě žaloby jsou zcela důvodné. V souzené věci účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal úvěr ve sjednané lhůtě vrátit. Tuto smlouvu soud právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. obč. zák. Ze smlouvy vznikla žalobkyni povinnost poskytnout žalovanému úvěr a žalovanému vznikla povinnost úvěr vrátit a zaplatit úroky a další sjednané platby. Úvěr žalovaný skutečně čerpal a ke dni odstoupení od smlouvy činil zůstatek na úvěrovém účtu 8 589 Kč. Právo žalobkyně na úroky z úvěru se opírá o ustanovení § 2395 obč. zák. Úroky byly sjednány v sazbě 19,9 % ročně. Žalobkyně má proto právo na úroky jak v kapitalizované výši, tak ve výši 8,5 % ročně z částky 8 589 Kč od 27. 10. 2017 do zaplacení. Na poplatcích se žalobkyně domáhala částky 1 000 Kč; jedná se o poplatky za upomínky ze dne 29. 9.2016 a 31. 10. 2016, na které má žalobkyně právo dle sazebníku poplatků, který je součástí smlouvy. Pokud jde o částku 1 097,37 Kč, ta je odůvodněna prokázaným záporným zůstatkem na účtu, který se skládá částečně z poplatků dle smlouvy a obchodních podmínek a částečně z provedených exekučních plateb, které soud po právní stránce hodnotí jako bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Právo žalobkyně na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. 11. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a má proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení, jež spočívají v soudním poplatku zaplaceném ve výši 800 Kč a v odměně advokáta za zastoupení při třech úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis formulářové žaloby) podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 x 300 Kč = 900 Kč (žalobkyně u zdejšího soudu prostřednictvím advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vede nebo v minulosti vedla stovky soudních sporů o vymožení pohledávek ze spotřebitelských úvěrů) a v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 x 100 Kč + 300 Kč = 600 Kč a v náhradě za 21 % daň z přidané hodnoty, (§ 137 odst. 3 písm. b) o.s.ř.), ve výši 252 Kč Náklady žalobkyně celkem činí 2 252 Kč a je třeba je zaplatit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Byť byly žalobkyní podány dvě žaloby a v rámci každého (původně samostatného) řízení učinil zástupce žalobkyně 3 úkony, soud posoudil odměnu zástupce žalobce jako by byla podána žaloba jediná. Obě žaloby byly podány ve stejný den stejným právním zástupcem. Soud nevidí důvod, proč nemohly být, v souladu se zásadou ekonomie řízení, procesní úkony učiněny společně pro oba uplatněné nároky. Podáním samostatných žalob tak podle soudu mělo být pouze umělé a účelné navýšení odměny za právní zastoupení. 12. Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek neshledal.