21 C 387/2022-15 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne [datum] využil hromadný dopravní prostředek provozovaný [právnická osoba] podnik [územní celek] a. s. (dále jen původní věřitel), aniž by se při provedené přepravní kontrole prokázal pověřené osobě dopravce platným cestovním dokladem a následně nezaplatil jízdné ve výši 16 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, oboje splatné v den provedené přepravní kontroly, o čemž byl na místě sepsán zápis. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum]. Oznámení o změně v osobě věřitele bylo žalovanému zasláno spolu s předžalobní výzvou k plnění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřil, a soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě listinných důkazů. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný se dne [datum] v 15:54 přepravoval trolejbusovou linkou [číslo] bez platného jízdního dokladu (záznam o provedené přepravní kontrole ev. [číslo]), za což měl zaplatit původnímu věřiteli jízdné ve výši 16 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč v souladu s Tarifem jízdného městské hromadné dopravy Dopravního podniku [územní celek], a. s . Žalovaný jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni (příloha smlouvy postoupení pohledávek ze dne [datum]). Žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce informovala o postoupení pohledávky a zároveň ho vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] (dopis ze dne [datum], podací lístek). 5. Dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Dle § 18a odst. 2 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě cestující je povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif. Dle § 18a odst. 2 písm. c) citovaného zákona cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. 7. Protože se žalovaný při cestě prostředkem městské hromadné dopravy neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované jízdné včetně přirážky nezaplatil, je nárok žalobkyně důvodný, přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 1 516 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.